Lubomír Stejskal: Bezpráví v právním státě

Pokud se u nás nějaká profesní skupina netěší dobré pověsti, pak bezpochyby exekutoři. Objektivně řečeno, není to vůči nic tak docela spravedlivé. Většina exekucí je oprávněná a probíhá v souladu se zákonem. Na druhou stranu ale platí: protože jde vždy o zásah do soukromí, vnímá veřejnost každý exces mimořádně citlivě. Právem a pochopitelně. Lidé mají pocit, který není tak vzdálen pravdě, že se někteří exekutoři v některých kauzách chovají jako utržení z řetězu. Že nám přerůstají přes hlavu, že představují něco jako stát ve státě. Že jsou téměř nedotknutelní. Není chybou občanů, že na exekutory nahlížejí právě takto. Ti si to do velké míry si to zavinili sami. Přesněji: arogantní menšina mezi nimi, která vrhá stín i na ty z nich, kdo neporušují zákon a lidskou důstojnost nevinných občanů.

Případ z Tachova je děsivou ukázkou svévolného postihu lidí, kteří se ničím neprovinili. V očích exekutorů však ano: jsou rodiči zadluženého syna. Co na tom, že jde o dospělého muže, který s nimi nebydlí a jehož víc než deset let neviděli. Exekutoři z nich udělali oběť své zvůle, když je za použití psychického nátlaku zlomili. Přiměli zaplatit dluh, který nebyl jejich. Proti vší logice, zdravému rozumu. Proti právu. Nebyl to žert pro pořad Skrytá kamera, jak se poškození zpočátku domnívali. Tisk přinesl jejich vyjádření, že takový psychický teror by nepřáli ani největšímu nepříteli.

Exekutorská komora (ilustrační foto)|foto:Filip Jandourek

Tachovský soud odsoudil exekutory k podmíněnému trestu odnětí svobody. Tím, že je uznal vinnými, by se mělo rozumět samo sebou, že peníze, které poškození manželé Hořejší vydali pod nátlakem, jim budou okamžitě vráceny. To se ovšem nestalo. Exekutorský úřad se nechal slyšet, že peníze manželé vydali dobrovolně – a ať je tedy vymáhají na svém synovi. Pokud by toto měl být výsledek celé kauzy, pak zcela anuluje pozitivní dojem ze soudního verdiktu vůči exekutorům. A občany jen utvrdí v přesvědčení, že žijí v právním Absurdistánu.