Litvínov a Romové
Pravicový extremismus u nás nabírá na útočnosti. Dosvědčuje to nedávný neonacistický pokus o pogrom proti Romům v Litvínově, dosud asi největší násilnická akce u nás. Pochmurná je i skutečnost, že s řáděním neonacistů sympatizovala část litvínovských občanů. Skrytá rasistická síla, které by možná nějaké konečné řešení pro Romy ani nebylo proti mysli. Pokračuje Ondřej Vaculík.
Co chcete dělat s těmi, kdo kradou, páchají násilí a zamořují nás kriminalitou? - ptá se náš tak zvaný slušný občan. Nad příčinami nepřemýšlí. Na Romy uplatňuje kolektivní vinu, nevidí ty, kteří se poctivě živí povětšině těžkou prací. Například v Plzni při rekonstrukci Americké třídy snad ani jeden z kopáčů nebyla bílá huba. Pořád mluvíme o integraci Romů do společnosti. V praxi se však děje opak. Z měst vystěhováváme Romy na venkov, z center do romských sídlišť, litvínovský Janov je jenom jedno z nich. Vznik romských ghet není integrace do společnosti, ale její opak, separace. Kolik je v Litvínově a okolí pracovních příležitostí pro stovky lidí s nízkou kvalifikací? K jakým pracovním návykům je vedeme, když sami manuálně pracovat nechceme? Podle principu kolektivní viny, který tak často uplatňujeme vůči Romům, neparazitují na společnosti jenom oni, neboť co mladý Rom ukradne gádžům, to jeho bílý vrstevník vymámí z rodičů, nebo jim to rovněž šlohne. Takový bílý spratek by s krumpáčem do výkopu nevlezl nikdy. Manuální práce je těžká, bolí celé tělo. Chodit ráno na šestou do továrny se od průmyslové revoluce učily generace. Vystěhovat Romy do pustiny, daleko od společnosti a chtít po nich, aby pracovali a chovali se jako my, je pokrytectví hraničící s fašismem.
Jak proti tomu vyniká Občanské sdružení Český západ v Dobré Vodě na Tepelsku, které se před sedmi lety ujalo několika desítek odsunutých Romů do rozpadajícího se venkovského paneláku. Vytvořilo dílny, v nichž obyvatele tohoto zapadákova učí pracovat, založilo s nimi domovní a osadní výbor, aby zvelebili dům i obec. Pomáhá při doučování dětí, výuce jazyka, práci na počítači i hledání zaměstnání pro dospělé. Populární jsou kurzy šití a vaření. Místo vybydlenosti soutěž o nejhezčí rozkvetlé okno v Dobré Vodě. Spousta společenských akcí jako je den dětí, letní festival tanců, oslava svátku sousedů a tak dále. To je jediná cesta k posilování sebedůvěry a vykročení do světa, v němž obstát je těžké, ale neměl by to být úkol nadromský. To je jediný způsob, jak se vzájemně můžeme s Romy integrovat. Jak se Romové budou chovat, záleží také na nás. "Při své práci věříme v krásu a důstojnost každého člověka," říká sdružení Český západ a dodává: "nechceme dělat práci za druhé, ale naopak chceme svým klientům umožnit, aby si problémy řešili svépomocí a měli život ve svých rukou."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.