Letošního ročníku Běhu se žlutou stužkou se zúčastní na 600 běžců

Závody běhu se žlutou stužkou, půlmaraton, maraton a štafety jsou součástí běžecké ligy RunCzech. Bok po boku poběží vězni a bývalí odsouzení spolu s manažery firem, které zaměstnávají lidi s trestní minulostí. Zapojí se státní úředníci, lidé z neziskových organizací i sportovní fanoušci, kteří souzní s myšlenkou žluté stužky. Jedním z běžců bude tento rok i Jakub, který si odpykává svůj trest ve věznici v Kuřimi. Mluví o své motivaci zapojit se do tréninku:

„Chtěl jsem si zlepšit fyzickou kondici. Člověk přemýšlí jinak u toho běhu. Když pro sebe začnete něco dělat, změní vám to i myšlení. Změnilo mi to i pohled na život venku. Chci se začlenit do společnosti venku. Je to dobré.“

Jak dlouho běháte?

„Teď teprve jenom dva měsíce.“

Jakým způsobem trénujete ve vězení?

„Berou nás běhat kolem věznice na dvě hodiny asi třikrát do týdne. Sem tam nás vezmou i ven, jednou za čas...“

Kolik vás tam běhá? Kolik lidí se připravuje na tuhle soutěž?

„Jenom dva. Vězňů by chtělo běhat hodně, ale oni nemají na to, myslím si, výdrž.“

Na jak dlouho jste ve vězení?

„Já už mám za čtyři měsíce konec. Dostal jsem dva a půl roku.“

Co chcete dělat, až vyjdete z vězení? Máte nějakou profesi, které se chcete věnovat?

„Budu brát jakoukoli práci. Vyučený jsem. Teď jsem tam vlastně dělal také školu. Jsem tam na učení v oboru kuchař. Kuchaře tam dělám.“

Co poběžíte?

„Půlmaraton. Těch 21 kilometrů.“

Jak se můžou vězni zapojit do běhu se žlutou stužkou hovoří zakladatelka tohoto projektu, ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, Gabriela Slováková:

Gabriela Slováková, zakladatelka projektu a ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou|foto: Adam Kebrt

„Probíhá to tak, že se vždycky ptáme, kdo by měl zájem se do projektu zapojit. Přihlásí se nějaká množina odsouzených. Vysvětlíme jim, o jakou myšlenku jde, co je všechno čeká, že to není jenom o tom, že běhají a mají nějakou fyzickou kondici. Je to o tom, že na sobě těžce pracují, ukazují nám, že plní program zacházení, že chodí do vzdělávacích programů, terapeutických programů, do práce. Celým svým výkonem trestu prokazují, že o druhou šanci stojí. U nás jich běhá kolem dvaceti. Já jim vždy na začátku říkám, že ne každá se dostane až na ten běh a že běh není jen o tom, že se musejí za každou cenu někde zúčastnit závodu, ale i o budování si nějaké kondice a sebevědomí. Nakonec na půlmaratonu poběží dvě naše odsouzené. Na maraton jsme nenatrénovaly. Co se týče štafet, bude jich tam asi šest.“

Mluvíme o běhu, ovšem prvořadým cílem tohoto běhu je prostřednictvím sportu upozorňovat na naše předsudky vůči lidem, kteří mají za sebou pobyt ve vězení. Jen minulý rok bylo z vězení propuštěno okolo 11 a půl tisíce lidí. Jen část z nich má šanci najít práci. Problémem je záznam v rejstříku trestů. O tom, že předsudky jsou velmi aktuálním tématem mluví Dagmar Doubravová, ředitelka Rubikon centra, které se už 20 let věnuje propuštěným vězňům a podporuje je na cestě zpět do společnosti.

„Pro nás je důležité, aby se šířilo veřejností téma zaměstnávání lidí s trestní minulostí a dávat těm lidem šanci právě prostřednictvím zaměstnání. Myslím si, že zejména v dnešní době, kdy na trhu práce je obrovský nedostatek lidí, můžu slíbit, že přes Rubikon centrum se zaměstnavatelé můžou dostat k lidem, kteří možná udělali něco špatného v minulosti, ale v současné době chtějí začít znovu, chtějí pracovat a můžou to být dobří zaměstnanci.“

Jen vloni vytvořili partneři Běhu se žlutou stužkou 296 pracovních míst pro vězně a 96 míst pro propuštěné vězně.