Legendy cyklokrosu nezůstávají bez kola ani dnes. Po Milošovi Fišerovi je pojmenovaná i část trati

Středočeský kraj je místem, kde se jezdí hodně cyklokrosových závodů, ať je to Kolín, Kutná Hora, Mladá Boleslav, Holé Vrchy nebo Jabkenice.

Cyklokrosová legenda Miloš Fišera s medailí|foto:Miroslav Polach

Legendární závodníky v cyklokrosu pojí spoustu vzpomínek. „Prožili jsme toho s Jirkou hodně a některé věci se nedají ani veřejně vyprávět,“ usmívá se Miloš Fišera.

Něco se přece jen se zveřejnit dá. Třeba společné cesty za tréninkem i závody. „To byly krásný zážitky, protože dřív se hodně cestovalo vlakem. Miloš pocházel z Vrchlabí, já ze Staré Paky, další kluci za Dvora Králové. A takto jsme dojeli do Pardubic a tam jsme si to potom rozdali.“

„Já jsem si vzpomněl, že jsem vlastně v té době jezdil za Lokomotivu Trutnov, takže jsem měl režijní jízdenku. V Lokomotivě jsem cyklokros dělal jenom já, ale ta společná jízdenka byla na deset lidí. A jak já jsem nastoupil ve Vrchlabí, tak postupně tam přistupoval i další a další. A v Pardubicích už nás bylo deset,“ vzpomíná Miloš Fišera.

Teď se oba potkali ne u Kolína, ale v Kolíně, kde už Fišera žije a kde se cyklokros jezdí. „Tady jsem zrovna nikdy nezávodil, ale strašně moc jsem tady trénoval. Bydlím blízko a chodím s pejskem do údolí, takže si to každý den připomínám.“

Bez kola nezůstávají ani dnes. Provází je vlastně celým životem a i dnes si za lepšího počasí vyjedou. „Bydlím v Hradci Králové a po městě jezdím jenom na kole,“ doplňuje Jiří Kvapil.

Pokud jsou závody v okolí, své následovníky přicházejí osobně povzbudit. „Je to sportovní zážitek. Akorát mě trošku bolí u srdce, že ta špičková výkonnost šla trošku dolů. Ale když hovořím s nějakými mladými cyklisty nebo cyklistkami, tak zjišťuji, že je ten cyklokros strašně baví. A to mě hřeje na srdci,“ svěřil se Miloš Fišera. „Mladý to mají dneska těžší, protože se hrozně zvýšil provoz na silnici. My jsme většinou jezdili ze závodu na kole domů. Nemuseli jsme vyjíždět, protože jak jsem říkal, jezdilo se vlakem. I ta příprava pro dnešní závodník je velice těžká,“ dodává Jiří Kvapil.

Oba se těší na rok 2024, kdy se v Táboře pojede Mistrovství světa. Podle Miloše Fišery bude dokonce pojmenována část trati. „Je to úžina, takový šikmý a docela velmi technický úsek. Toho si cením a často se tam chodím dívat, protože tam dochází i k pádům. Je to takový limitující úsek,“ uzavírá Miloš Fišera.