Křišťálová noc

Až do 20. století se historici shodovali, že nejhorší židovský pogrom se v Evropě odehrál r. 1348. Toho léta přivezly obchodní lodi do Evropy mor. Nemoc propukla v italských a francouzských přístavech a rychlostí požáru se rozšířila až do Anglie. Pole neměl kdo obdělávat, řízení měst se zhroutilo a všude panoval chaos a děs. Pak někdo odhalil příčinu neštěstí: židé otrávili studny. Strachy šílení lidé konečně nalezli obětního beránka a vrhli se do židovských ghett. Tisíce nevinných mužů, žen a dětí bylo zavražděno a jejich domy vypáleny. Epidemie se šířila dál, ale to pozornosti uniklo.

Židovský hřbitov

Po pěti stech letech došlo v Německu ke křišťálové noci. Ke zmoudření nových fanatiků nepomohlo ani objevení Ameriky, ani vynález knihtisku, ani osvícenství, ani moderní rozvoj věd, ba ani nalezení tyčinkovitých bakterií, které způsobují mor. Německo, zbídačené prohranou válkou a světovou hospodářskou krizí, konečně nalezlo viníka. A opakovala se stejná hrůza jako před půl tisíciletím, jenomže s využitím technických vymožeností. Na rozdíl od středověku, tentokrát zuřivost ulice rozdmýchával sám stát.

Tento největší pogrom, jaký lidstvo pamatuje, začal r.1935 v Norimberku přijetím zákona na ochranu německé cti a krve. Tím byli židé prakticky zbaveni občanských práv. Křišťálová noc pak byla dalším mezníkem na cestě k vyhlazovacím táborům. 9. listopadu 1938 vyšli po setmění do ulic německých, rakouských a zabraných sudetských měst tlupy nacistů. Vypálily 170 synagog a vyrabovaly sedm a půl tisíce obchodů. Kamením a tyčemi rozmlátily výlohy a okna židovských obyvatel, 90 lidí ubily a 35 tisíc jich dopravily do koncentračních táborů. Nikdo z napadených nenašel zastání a žádný násilník nebyl potrestán.

Zerrennerstrasská synagoga po Křišťálové noci|foto:Stadtarchiv Pforzheim

Křišťálová noc má jméno, které s krásným čirým nerostem nesouvisí. Jak se to stává, i tomuto slovu ukradli politici jeho smysl. Na německých chodnících se ve světle luceren neblýskal křišťál, ale střepiny skla rozbitého vandaly.

V roce 1348 se mor jako zázrakem vyhnul české zemi. Epidemie dorazila až o několik let později a to už se o otrávených studnách nemluvilo. I v listopadu 1938 u nás řádění nacistů odezvu nemělo. Bohužel, ale ani tato izolace neměla dlouhého trvání. Nacismus na nás dopadl v plné hrůze, stejně jako morová rána. Trpěli jsme všichni, ale opět nejvíce židé.

odsun Židů

Je na pováženou, že ani dnes nejsme ušetřeni výlevů skupinové nenávisti, stejně nesmyslné jako za středověkého moru. Evropští holohlaví hrdinové si tentokrát nezadají se stejným hulákáním v exotických městech, které je pro změnu zaměřeno proti podřadným bělochům. Nikdy bychom neměli ztratit ze zřetele, že rozkvět naší civilizace byl podmíněn přiznáním rovnosti před zákonem každému člověku. Je to základní imperativ našeho společenství a jeho pošlapání vždycky vede do temnot.