Koupání ve volné přírodě
Z Povodí Vltavy, konkrétně od Jindřicha Durase máme zatím dobré zprávy o jakosti rybničních vod a podmínkách ke koupání v Plzni a okolí. Dozvídáme se, že nejlepší podmínky jsou na rybníce Šídlovském, kde průhlednost vody je víc než tři metry. Sinice už jsou sice dobře pozorovatelné, ale zatím neohrožují zdraví plavců. Jedna věc je stav vod, druhá věc je jaký je stav břehů a okolí vodních ploch? Téma, které zaujalo Ondřeje Vaculíka.
Možná jste si také povšimli, že přibývá dětí, pro něž i pětadvacet stupňů teplá voda je pořád studená a voda i s průhledností přes tři metry je špinavá. Koupání v rybníku zdá se jim fujtajblové, protože si zvykly na aquaparky nebo teplé vody španělského pobřeží. Přesto jsou a budou děti i dospělí, kteří vzhledem ke svému skautskému či zálesáckému založení, nebo možná i proto, že si nemohou mnohé civilizační vymoženosti dovolit, budou dávat přednost koupání ve volné přírodě. To, že u nás taková možnost pořád je, oceňuje například i můj bratr, který od roku 1968 žije ve Francii, když říká: "Člověče, u nás kam se hneš, tam musíš platit, nebo je to oplocené, a nebo to prostředí je nelákavé. Vy se tady máte," a noří se do Berounky.
Jeho slova jsem si připomněl u ejpovického jezera, které se rozlévá mezi skalisky zatopeného lomu. Romantické prostředí dává příležitost ke slunění na pláži, stín břidličné skály oceňují rybáři. Voda vzhledem k hloubce jezera je studenější než v mělkých rybnících, proto ani v nejparnějším létě nebývá zamořena sinicemi. Co se však každoročně zhoršuje, je okolí jezera. Přibývá návštěvníků, kteří tu bez rozpaků zanechají vše, co už nepotřebují. Pobřeží se mění ve smetiště, i ve vodě u břehu plavou různé civilizační hnusnosti, které nebudu vyjmenovávat. Zvláštní sortou jsou někteří rybáři, na jejichž stanovištích se bezprizorně motají ve vodě stovky vajglů, nemluvě o uřezaných rybích hlavách. Na ejpovičák chodím už víc ze zvyku, než že by to tu bylo hezké.
Kvalita veřejných prostor záleží na tom, jak se k nim veřejnost bude chovat. Čím hůře, čím bude prostředí odpudivější, tím dříve někoho napadne, že by ten veřejný prostor mohl zkrášlit, vyčistit ho a zkulturnit. Břeh pěkně posypat bílým pískem, vybudovat molo z hoblovaných prken, postavit sociální zázemí a kiosek, kde by se grilovalo maso. Soukromou cestou spojit s golfovým hřištěm, které se už táhne k Dýšině. A pochopitelně také oplotit na evropskou úroveň. Odpovídající bude i vstupné.
No které povodí nebo který magistrát by takovou soukromou péči o veřejný prostor, kde místo škaredého bude hezké, nepřivítal? A tak jsem v myšlenkách na mého francouzského bratra nohou odehnal vajgly, odkopl pet lahev a vnořil se do vody. A vlastně se ani nedivím, že sem děti nechtějí lézt -zřejmě jsou už na evropské úrovni.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
