Konec druhé světové války znamenal pro lidi radost a úlevu. Někomu přinesl i životní lásku

„Překročili jsme hranici poblíž Domažlic. Podél cest stáli Češi, vítali nás a nabízeli nám občerstvení včetně piva. V očích měli slzy naděje a štěstí, že jsou osvobozeni od nacistů,“ zavzpomínal James Duncan, který na konci 2. světové války pomáhal osvobozovat západní Čechy.

„V Plzni 5. května vypuklo povstání. Místní lidé se tu začali bouřit a mít pocit, že by chtěli mít svobodu. 6. května někdy brzy ráno vstoupily do Plzně tanky 16. obrněné divize armády Spojených států amerických pod vedením velitele Nobleho. V podstatě Plzeň osvobodili, když ještě Němci vzdorovali, a v dopoledních hodinách tu ještě byla i nějaká střelba. Dá se říct, že od odpoledních hodin byla Plzeň svobodná,“ přiblížil historické události předseda Military Car Clubu Plzeň Rudolf Bayer

S Plzní byli spojeni po celý život

Jako první vjel do plzeňských ulic v tanku 16. obrněné divize dnes již zesnulý americký veterán Eric Peterson: „Neměl jsem jasnou představu, o co se jedná. Trvalo několik dní, než jsem si uvědomil, že jsme město osvobodili od nacistického režimu.“ Vzpomínky z Plzně ho provázely celý život. „Lidé tady byli velice přátelští. Když se dotýkali mého obličeje, říkali, že jsem ten nejúžasnější a nejzdravější člověk, jakého kdy viděli,“ řekl Eric Peterson.

Hrdinství bojovníků a události z konce 2. světové války připomíná také pamětní deska v Domažlicích|foto: Martina Klímová,Český rozhlas Plzeň

Vojáci často zůstávali v místech, která osvobodili několik dní. Jako například americký válečný veterán z Californie Vernon Schmidt v Nezamyslicích nedaleko Horažďovic na Klatovsku. „Pamatuji si malý rybník na konci města. Nemyli jsme se týdny, třeba já jsem od prvního února do poloviny května sundal boty jen dvakrát, takže jsem byl špinavý od hlavy až po konečky prstů. A konečně jsme si mohli umýt vlasy, cokoliv,“ zavzpomínal Vernon Schmidt.

Kromě čistého těla přišla ale hlavně úleva. „Tady v Československu jsme byli znovu svobodní. Žádná další válka. Mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Bylo to prostě příjemné. Žádné střílení, žádné zabíjení, a jen jsme byli se svými kamarády Čechy,“ dodal veterán Schmidt.

Osudové setkání

Konec druhé světové války se stal osudovým pro Martu a Steva Masonovi. Náhoda je svedla dohromady, když američtí vojáci osvobozovali Plzeň, a prožili spolu celý život. „Když jsme přijeli do Plzně, šli jsme do centra města a cestou mě zaujala jedna slečna. Jela na kole, měla bílé kraťasy a bílou blůzku. Řekl jsem kamarádovi, že je to pěkná holka, a že bych si s ní klidně něco začal. On mi ale odpověděl ne, tu už nikdy neuvidíš. Když jsme však večeřeli v jedné rodině, náhle se otevřely dveře a vešla právě ona dívka, kterou jsem viděl,“ vyprávěl Steve Mason.

A následovalo sedm dní procházek a povídání. Poté Steve Martu ujistil, že se pro ni za tři roky vrátí. To také splnil! S sebou v roce 1948 přivezl svatební šaty a do Ameriky si odvážel Martu Mason, už coby svoji manželku. „Já studovala v Plzni jeden rok medicíny. Když Steve přijel, nechala jsem toho a jela s ním. Vůbec toho nelituji, protože to bylo opravdu dobré rozhodnutí. Máme spolu čtyři krásné děti a sedm vnoučat, a nikdy jsem toho nelitovala,“ řekla Marta Mason.