Kde chcípla kočka

Ta obec leží mimo hlavní dopravní tahy tohoto kraje. Respektive stranou od nich: vlaky a auta, která směřují z Plzně na jih Čech, míjejí ji v uctivé vzdálenosti. Navštívit ji může ten, kdo pojme záměr vydat se z Prahy do Pootaví pomocí ďáblova pomocníka zvaného Routeplanner, neboli plánovač cest . Což o to, cesta je to pěkná a poetická. Jenže krátce před zmíněnou obcí rozpustí se relativně slušná státovka v okreskách poněkud balkánského typu. Zaskočený řidič, nervy na hadry, po několika minutách bezdechého vzrušení přidá, aby měl ten tankodrom za sebou. V obci už je silnice v pořádku, ale řidič projede co nejrychleji, rozhodnut se nevracet. Nikdy! Obec se jmenuje Vrčeň a takové zacházení si nezaslouží.

RDS-TMC navigace|foto:Jan Rosenauer

Vrčeň je obec nenápadná a stejně nenápadně vetřela se do české literatury. Jako součást kraje, kterému dominuje Zelená hora, figuruje ve Švandrlíkově cyklu o Černých baronech. Nenápadně, ale je tam. Znalcům se vybaví výrok vojína Voňavky, který při jakékoli příležitosti vybízí své spolubojovníky, aby šli do Vrčeně hodit udičku, to jest navazovat vztahy. Vrčeň zkrátka patří do zmíněných spisů jako legendární nepomucká osmnáctka Senátor a další pamětihodnosti Nepomuku a okolí.

To je ale literatura a navrch už notně stará. Co je ale tak zajímavého na Vrčeni současné, že je třeba brát ji v ochranu před vystresovanými řidiči? Například vlaky. I když ji, jak už bylo řečeno, míjejí.

K vysvětlení tohoto paradoxu potřebujete: jedno zvídavé dítě s úchylkou na dopravní prostředky, zejména vlaky. Dítě nesmí nechat na pokoji jediný stojan s časopisy, které jsou volně k odběru na nádražích. Jeden list předloží dítěti k věření, že v nějaké Vrčeni nachází se modelová železnice nevídaných rozměrů. Dítě pak potřebuje otce, který sice věří, že České dráhy jsou zločinecká organizace, ale co by neudělal pro naše nejmenší. Navíc ty literární konotace, že ano. Přidejte nějaké spolucestující a naberte směr Nepomuk. Zde vystupte, překročte trať a naberte kurs Brdy.

Po příchodu do Vrčeně obrňte se trpělivostí. Může se vám stát, že před jedním domem objevíte ležící kočku, která nevypadá, že by se tam v sobotní plískanici na kraji února otužovala. Kam jsme to vlezli? Jsme tady správně?

železniční model

Ale samozřejmě. Kus od zátiší s kočkou najdeme ukazatel k cíli, a za chvíli domek s návěstidlem na zahradě. Zazvoníme, vystoupáme do podkroví a pak už se nestačíme divit. Podkroví je rozděleno na dvě místnosti s dvěma kolejišti různých velikostí. Jedno je v provozu, druhé ve výstavbě. Modely exotických souprav rozbuší osrdí nadšencovo na 180 bpm. Autor a majitel celého spektáklu je prototypem ryzího zapálence a o předmětu svého zájmu ví první poslední. Dětičky plesají. Otec si připadá, jako když před čtvrt stoletím navštívil v Bolevci bratrance a tento mu, k prasknutí nadutý pýchou, ukazoval kolejiště dovezené rodiči z kapitalistické ciziny. Nelze popsat, třeba vidět.

Od té chvíle už Vrčeň sbírá jeden plusový bod za druhým. Dobrý mrav velí zaparkovat v místní osvěžovně, protože jak praví moudrost, v putyce a na faře se toho člověk vždycky nejvíc dozví. Nálevna naznačuje, že v obci bují spolkový život. Na čepu bohatý sortiment malvazů, které potěší každého odpůrce jihoafrického pivního moru. Pokrmy jsou zdařilé a sumy paušální. Dítky lze saturovat též. A co je nejkouzelnější: dlouho jsem nezažil, aby člověk při probírání jídelníčkem zároveň načerpal místopisné minimum o pamětihodnostech historického a krajinného rázu.

Když jsme Vrčeň opouštěli, ta kočka tam ještě ležela. Ale jako bych o ní nic neřekl. Vrčeň, to je objev téhle zimy. Co na to vojín Voňavka? Asi že by nebylo špatné hodit udičku.