Karlovy Vary podpořily vznik pravidel pro pouliční umělce

7. leden 2014

Karlovarské zastupitelstvo přijalo záměr na vytvoření obecně závazné vyhlášky, která by se zabývala pouliční produkcí. Není ale jasné, kdy vejde v platnost. Projednat ji musí komise a pak znovu zastupitelstvo.

S návrhem přišel opoziční zastupitel Jiří Kotek z Alternativy. Vycházel z pravidel, která se osvědčila například v Praze nebo v Českém Krumlově.

Jeho návrh stanovuje pravidla pro jakoukoliv uměleckou produkci spojenou s dobrovolnou odměnou kolemjdoucích.

„Že nesmí být hluční, nesmí jejich produkce přesahovat přes 60 decibelů. Nesmí svoji činnost provozovat třeba před školami v době výuky nebo před kostely v dobách konání obřadů. Nesmí lidem bránit vstupu do budov, nesmí bránit provozu na chodnících, musí nechat dvoumetrový pás kolem sebe,“ vypočítává zastupitel Kotek.

Podle náměstka primátora Jaroslava Růžičky za Nezávislé ale cesta k vyhlášce ještě jednoduchá nebude.

„Musí se dostat do nějaké formy, která je vymahatelná. To znamená, že musíme na základě tohoto doporučení udělat návrh obecně závazné vyhlášky, který zase musíme projednat v nějakých orgánech a komisích, především kultury a lázeňství a cestovního ruchu. A následně ji znova protáhnout zastupitelstvem. Tohle je dle mého názoru jenom vágní ustanovení vůle zastupitelů,“ říká Růžička.

Právě nejasnosti ve vymahatelnosti práva na veřejnou produkci vedli Kotka k připravení návrhu. Podle něj primátor zneužíval svou pravomoc. „Náčelník policie je pan primátor a dá policii pokyn, že je to protizákonné a tak policie pak koná,“ vysvětluje Kotek.

Spory ohledně pravidel pro pouliční umělce začaly ve chvíli, kdy městská policie zakázala na ulici malovat švýcarské malířce žijící v Česku. Ta se pak obrátila na karlovarské zastupitele o pomoc.

Busking, pouliční muzikant

Růžička tvrdí, že je ještě před vytvořením příslušné vyhlášky třeba stanovit hranice mezi pouliční produkcí a prodejem uměleckých děl na ulicích. V současné době například ve Smetanových sadech město umožňuje umělcům, aby si prostor od města pronajali.

Rozdíl je podle něj v tom, jestli umělec dostává peníze přímo na místě za okamžitou produkci.

„Kdežto u stánků prodejců výtvarných děl je to jinak. Ti si to namalují, třeba i tam, ale pak to následně nabízejí k prodeji,“ dodává Růžička.

autor: Andrea Štomajerová
Spustit audio