Karlovarský večer

Do Karlových Varů je těžké se dostat, zejména z Prahy. Člověk si musí koupit včas místenku na autobus – a zpátky musí cestovat do osmi hodin večer, protože potom už autobusy nejezdí. Do Plzně se dá jet ještě přes Cheb nebo Mariánské Lázně, ale ani to není snadné, protože na trati jsou už dobrých patnáct let neustálé výluky. Řízením osudu a dopravních cest se podařilo dostat Karlovy Vary – a zejména jejich kulturu – do izolace, která nakonec odůvodnila i zrušení stálého divadelního souboru a slouhodobě nahnutou situaci symfonického orchestru.

Zdálky se pak může zdát, že Karlovy Vary už definitivně patří Rusům a jejich mafiím, a to zase docela vyhovuje naší zálibě v předsudcích a zjednodušených řešeních.

V Karlových Varech ale žijí normální obyvatelé města, které je ostatně městem krajským, jehož úřad má na starosti celý region západočeského pohraničí. A kultura tam žije, byť v omezených, málo podporovaných poměrech. Večer Divadla Dagmar jsem viděla z důvodů, o nichž tu byla řeč, v Praze, v Činoherním klubu, který nedělní večery dává k dispozici amatérským divadelním inscenacím. Večer byl dvojdílný. V první části vystoupil Vladimir Benderski, rusky hovoříci Izraelec z Karlových Varů, se svým pořadem Tango s Avidanem. Ve druhé části sehrálo Studio Divadla Dagmar hru Vladimíra Fekara Sestra, s níž už předtím uspělo na různých amatérských festivalech.
Vladimir Benderski je živoucí polemika s našimi předsudky. Nevím, jaké soukromé nebo profesní důvody ho přivedly do Karlových Varů, ale vím o něm, že je to umělecky založený člověk, který se vyjadřuje výtvarně, herecky i autorsky. Do Čech svým pořadem Tango s Avidanem uvedl izraelského básníka Davida Avidana, u nás zcela neznámého, který ale pomáhal ustavit v Izraeli moderní spisovnou hebrejštinu i poezii.

Diváci|foto:Dana Městková

Valdimir Benderski Avidanovu poezii přeložil z hebrejštiny do češtiny a sestavil pořad, který začíná textem Politici jazyka a končí texty docela osobními. Překládal do jazyka, který není jeho rodný a kterému se učil až ve středním věku, když se rozhodl žít v Česku. Překládal Avidana dlouho a pečlivě. Sestava několika delších básní představuje autora, který naprosto zapadá do podoby poezie druhé poloviny 20. století, kdy literatura měla ještě velý společenský vliv. V básních ale také čteme pocit odcizení moderního člověka, nedorozumění ve vztazích, věčnou hrozbu násilí. Vladimir Benderski básně sděluje doslova celým tělem, gesta, pohyb, ale i čeština s cizineckým přízvukem podporují význam.

Tango s Avidanem a Vladimira Benderského můžete vidět na malých a dost zastrčených karlovarských scénách – v Klubu Paderewski v divadle Husovka a na scéně Divadla Dagmar U v budově Střední pedagogické školy a gymnázia. Ale měl by vystoupit i v plzeňské Staré synagoze, v synagoze v Hartmanicích a v dalších prostorách, které ani nemusejí být spojeny s židovstvím. Tango s Avidanem je prostě silný divadlení zážitek.

O Studiu Divadla Dagmar hovoříme často. Jeho pedagožka a režisérka i herečka Hana Franková nejen že udržuje v Karlových Varech autentickou divadlení kulturu, ale vychovává budoucí profesionály – každý rok je z její dílny přijat alespoň jeden student na uměleckou školu, někteří, kteří ve Studiu v 90. letech začínali, jsou už dnes v profesionálních angažmá.

Studentské divadlo|foto:Klára Částková

Hana Franková umí najít pro své studenty ( nebo spolu s nimi) téma. V případě hry Sestra je to rozpad rodiny a touha po porozumění – u sebe sama i od blízké bytosti. Hra je zvláštní, realisticky založný divák by řekl nepravděpodobná, plná psychologických metafor. Její provedení od mladých, ještě středoškolsky nedospělých herců, je ovšem strhující a přesvědčivé. Což je dílo režie Hany Frankové, které záleží nejen na divadlením efektu, ale hlavně na tom, aby herci dokonale rozuměli tomu, co hrají a proč. A to se daří a proto je večer Divadla Dagmar silným uměleckým zážitkem, pro který stojí zato Divadlo Dagmar zvát k účinkování, když jet Karlových Varů je tak složité a dostat se po divadle odtud domů v podstatě nemožné.