Kalogathia: Výstava fotografií Sabiny Badžové v Del Arte Gallery

Pokud byste nevěděli, co název znamená, jedná se o ideál harmonického souladu vyvážený s fyzickou a duševní stránkou člověka, který byl formulovaný v antickém Řecku, kde byla tělesná kultura integrální součástí kultury společnosti.

„První výstava se konala v kavárně Souterrain, kterou vlastní spolek Ara Art, který se zaměřuje na romské umělce. Spolupracovala jsem s Davidem Tišerem, Věrou Duždovou. Díky té výstavě mě pak oslovila i Soňa Kalejová a poprosila mne o výstavu fotek v její galerii Del Arte.“

Čím jste se inspirovala při tvorbě Vašich fotografií?

„Já se hodně inspiruji jak malířstvím, hudbou, tak i filozofií. Inspirují mě přátelé. Dívky, které jsou na fotografiích, jsou mé blízké kamarádky. Chtěla jsem vlastně hlavně vyjádřit to, jaké jsou.“

Říkáte, že se inspirujete filozofií. Jací filozofové jsou Vám nejbližší?

„Já mám ráda antiku, takže vůbec ono přesvědčení kalogathia. Nemůžu říct, že bych měla oblíbeného přímo nějakého filozofa. Někdy se mi od nich citáty či výroky líbí, někdy s nimi nesouhlasím. Mám ale oblíbeného spisovatele a citát, který zní: „Skoč! Křídla roztáhneš cestou.“ Tím se zatím řídím po celý svůj život.“

Vybíráte si i prostor, který je pro Vás vhodný na focení, anebo Vám to je úplně jedno?

„Já mám hodně ráda analogovou fotografii a klasické vyvolávání, černobílou fotografii. Teď se tedy zabývám hlavně původními technikami. Fotím i na digitální fotoaparát, ale jak jsem řekla, mám mnohem raději analog.“

Čeho bystě chtěla do budoucna dosáhnout?

„Já doufám, že jednou vytvořím takový cyklus fotografií, který lidi opravdu osloví a třeba změní i jejich myšlení. Aby to mělo opravdu myšlenku. Tady to se týká hlavně krásy a dobroty, ale ráda bych zašla hlouběji a řešila třeba různé problémy tím, že je vyfotím.“

Ráda byste tedy prohloubila focení poukázáním na nějaké problémy.

„Přesně tak. To bych jednou chtěla.“

Každý fotograf má svůj vzor. Kdo je Vaším oblíbeným fotografem?

„Určitě František Drtikol, o něm jsem psala i svoji práci. Také mám ráda Saudka, ten má krásné akty. Také si umím představit vytvořit cyklus jen s akty. Hodně by mě to bavilo, jen je tam potřeba víc pracovat na důvěře mezi modelem či modelkou a fotografem.“

Sabina Badžová fotografuje jen svoje nejbližší. Jak sama říká, je velmi těžké fotografovat někoho, s kým nemá vytvořený vztah. Kdo je úplně cizí.