Jsou Češi tolerantní?

30. leden 2002

Vlastně kdokoli z nás - modrooký ve společnosti samých hnědookých, blondýna mezi brunetami, dlouhán mezi malými, tlustý mezi hubenými...ale nikomu z nich to nepřijde divné. Jinak je tomu, objeví-li se mezi zdravými lidmi někdo s handicapem, mezi bílými někdo jiné barvy pleti a dokonce i tehdy, objeví-li se mezi křesťany či bezvěrci Žid. Problém je to tedy velmi široký a není možné jej řešit per partes, tedy po částech. Ale od kořenů - tedy řešit nesnášenlivost jako celek.

Jejími kořeny jsou zcela neoddiskutovatelně špatné zkušenosti, předsudky a neznalost. Spousta lidí, kteří například odmítají vůbec hovořit o homosexuálech a jejich starostech, má docela určitě mezi svými známými někoho s touto orientací ? jen o tom vůbec neví. Špatné zkušenosti zase hrají roli v případě nesnášenlivosti rasové ? pokud vás v dětském věku přepadla skupinka tmavších dětí, asi jen těžko budete po zbytek života hledat kladný vztah k romskému etniku. Prostě se budete bát. Z neznalosti zase diskriminujeme třeba zdravotně postižené ? když stavíme schody bez výtahů, skleněné dveře neoznačujeme bílými a žlutými pruhy nebo nemáme městskou hromadnou dopravu vybavenou hlasovými informacemi.

Romové

Rasismus a xenofobie - to jsou věci, o nichž se stále hovoří. Poukazuje se na nejrůznější projevy národnostní nesnášenlivosti, na napjaté vztahy mezi Čechy a Romy, na trestné činy páchané na lidech tmavší pleti. Ale rozhodně nelze generalizovat. Černošský student Gilbert Unžo se s projevy rasismu u nás nesetkává. Naopak."Když je vedle mě v metru místo, přisednou si, zeptají se, odkud jsem a jak se mi tu líbí. S rasismem jsem se ještě nesetkal." Záporné osobní zkušenosti nemá ani gymnazista, Rom Vladimír Červeňák:"Možná je to tím, že jsem světlejší. I když na základní škole mi spolužáci nadávali do cigánů. Ale moji kamarádi se s rasismem setkávají."

S lidmi, kteří přišli do střední Evropy z jiných koutů světa, se tedy zvolna učíme žít. Je to proces oboustranného zvykání si. Asimilace samozřejmě nepřipadá v úvahu. Stejně tak ale nemohou příchozí počítat s tím, že udělají z našich zeměpisných šířek ty své.

Lidé všech barev

Zdravotně postižení lidé byli po dlouhá desetiletí od zdravé společnosti oddělení. Jejich integrace proto probíhá s různou rychlostí a jsou i různě přijímáni. Například v jedné základní škole v Rokycanech spolu se zdravými dětmi chodí i dva vážně postižení chlapci.

Martin Schlossar a Michal Dušek jsou žáky 3. třídy. U obou byla diagnostikována kvadruparetická dyskineze - Michal se pohybuje s oporou francouzských holí a potřebuje více pozornosti učitelky. Martinovo postižení je ještě vážnější - nemluví, pohybuje se na vozíku a věnuje se mu osobní asistent Alois Hájek. Podle něj je pro Martina pobyt mezi zdravými dětmi velmi přínosný: "Učí se s nimi komunikovat, seznamuje se s normálním světem, který by mu byl někde v ústavu odepřen."

Učit ve třídě, kde jsou vedle pětadvaceti zdravých dětí i dva postižení kluci, není určitě jednoduché. Třídní učitelka Jana Štercliová si to ale pochvaluje: "Práce v téhle třídě mě obohacuje. A děti taky. Už se na zdravotně postižené nedívají jako na něco výjimečného." A co na to Martinovi a Michalovi spolužáci? Jaké to pro ně je, být ve třídě s postiženými kluky? Normální. Hrají si s nimi o přestávce i když samozřejmě, že ne na honěnou nebo na schovávanou. Takové hraní je jiné, jde spíš o péči a pomoc.

A to je příběh, z něhož by si měli vzít příklad všichni, kteří mají potíže srovnat se s jakoukoli jinakostí ve svém okolí. A těm, kteří se s jinakostí vyrovnávají naopak jejím vypichováním v kladném smyslu, ještě prozradím jednu historku, kterou mi vyprávěl jeden židovský známý: křesťanský dirigent se chlubil židovskému kolegovi: u mne v orchestru neexistuje diskriminace ? mám třetinu muzikantů židů! Ten židovský povídá: já to nezjišťuju, mě zajímá, jak kdo hraje!

autor: Markéta Čekanová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?