Jindřich Pouska je čtvrtou generací mlynářů v Mešně
Pan otec, jak bývá vyučený mlynář také oslovován, Jindřich Pouska vlastní starobylý mlýn v Mešně na Rokycansku. Ačkoliv mlýn už dávno není v provozu, pan Pouska tady celoročně žije a zájemcům o prohlídku budovy mlýn ochotně se zapáleným výkladem ukazuje. Je to prostě mlynář každým coulem.
„Mlýn jsem zdědil po rodičích a jsem už čtvrtá generace. Původně mlýn založil Alexius Pouska z Mešna, který se vyučil mlynářem. V osadě Spáleného Poříčí Hvížďalka si našel svoji budoucí ženu a roku 1878 se vzali. Následující rok v dubnu začal stavět tento Pouskův mlýn,“ řekl na úvod Jindřich Pouska.
Pan Pouska se dle svých slov pro toto řemeslo rozhodl dobrovolně: „Tlačen jsem do toho nebyl, rozhodnutí to bylo mé vlastní. Do roku 1958 se tady mlelo, to mi bylo 11 let. Pak jsem měl takové touhy stát se zahradníkem a tak podobně, protože jsem to viděl tady ve vsi. Jenže v 9. třídě, když se nás ptali čím bychom chtěli být, tak jsem jasně řekl mlynářem, a to i přesto, že ten mlýn byl už 4,5 roku zavřený.“
Následně se Jindřich Pouska vydal na učiliště do Slatiňan u Chrudimi, kde pobýval na internátě. „Neváhal jsem a 1. září jsem do Janderova, jak se tomu středisku říká, odjel,“ uvedl.
Pracoval také v Kalikováku
O zprovoznění mlýna v Mešně ale neuvažoval: „Tento malý „drkotálek“ neměl šanci ve velkém provozu. Bylo evidentní, že budu pracovat v jednom z plzeňských mlýnů – buďto v parním, nebo v Kalikovském, takzvaném Kalikováku,“ řekl Jindřich Pouska. Vyzkoušel si nakonec oba mlýny a poté šel pracovat do JZD.
Pro turisty a zájemce o prohlídku stavby je Pouskův mlýn přístupný od 7. dubna 2012. „Je to zásluha paní Venduly Hnojské. Když psala knihy o mlýnech, tak tady chtěla něco vyfotit. Přijela a řekla, že bych tady mohl dělat prohlídky pro lidi. Nejdříve jsem řekl, že ne, ale přes zimu mi to vrtalo hlavou a následně v dubnu jsem mlýn otevřel veřejnosti,“ popsal mlynář.
Nikdo nesměl sníst víc, než byl příděl
Při prohlídce mlýna toho uvidíte a z úst mlynáře uslyšíte opravdu spoustu. Jsou zde původní předměty, dnes exponáty, které sloužily při mletí a činnostech s tím spojených. Nachází se tady také psací stůl a různé dokumenty. Tato část mlýna sloužila jako jakási kancelář: „Jsou tady třeba dodací listy a výkazy o mletí. Některé se dochovaly i z 2. světové války: „Tenkrát muselo být vše přesně evidováno, nikdo nesměl sníst víc, než byl jeho příděl. Stejně se ale mlelo načerno a potom se to tady odtud nosilo po pěšince v půl druhé v noci. Když přišla kontrola, většinu mlynářů zavřeli. Ale byli i popravováni. Stejně jako můj strýc z Radnic,“ sdělil Jindřich Pouska.
Co se týče budoucích následníků, kteří by pomyslné žezlo po panu Pouskovi převzali, rodu mužského zřejmě nebudou: „Něco z příbuzenstva asi bude, ale spíš možná rodu ženského,“ prozradil mlynář.
Jak se Jindřichu Pouskovi ve mlýně žije? To se dozvíte v přiložené reportáži.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
