Je m’en fous! Že neumíte francouzsky? To je šumafuk

Slovo fuk označuje škvíru nebo mezeru například mezi prkny. Slovo má ještě několik dalších významů. Zajímavé je, že kromě jediného z nich, když někdo řekne, že má silný fuk, totiž, že umí silně zafoukat, žádný další význam tohoto slova nepochází z češtiny.

Ve frázi „je mi to fuk“ jde o slovo původem z latinského ficus, tedy fík. Už ve staročeštině fráze „dát někomu fík“ znamenala dát nic, později se objevily fráze jako dělám si z toho fík, je mi to fík, tedy lhostejné.

Ve významu mezera nebo spára jsme zase toto slovo přejali z německého Fuge, což je slovo se stejným významem, tedy škvíra, mezera.

Původ slova podfuk ve smyslu lest, podvod nebo úskok vysvětlují jazykovědci dvěma různými způsoby. Může se jednat o podstatné jméno utvořené od slovesa podfouknout, tedy podvést někoho. Významově má blízko ke slovesu vyfouknout někomu něco, tedy ukrást. Potichu, bez hlesu, ale i nepozorovaně, hbitě jakoby fouknutím. Jiný výklad vztahuje slovo podfuk k latině, kde slovní spojení sub fuco znamenalo „pod líčidlem, přetvářkou“. Ve středočeském nářečí se také říkalo pod fochem.

Šumafuk nebo dokonce šumák

Ani slovo šumafuk není původem české. Vyskytuje se i ve variantách šumafu nebo šmafu a do češtiny se dostalo také z cizího jazyka, tentokrát z francouzštiny z výrazu je m’en fous - je mi to jedno.