Jan Milíč z Kroměříže kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů. Za své plamenné projevy byl obviněn z kacířství
První písemná zmínka o Milíčovi z Kroměříže pochází z roku 1358, kdy působil v kanceláři císaře Karla IV. Postupně získával stále významnější církevní posty, byl například kanovníkem pražské katedrály a strážcem tamního hrobu svatého Václava.
Roku 1363 však nastal v jeho životě zásadní obrat. Vzdal se všech světských i církevních funkcí a svůj majetek rozdal chudým. Oblékl žíněné roucho a rozhodl se být prostým knězem.
Místo pro svá kázání našel v kostele svatého Mikuláše na Malé straně, a protože promlouval k lidem česky, stal se brzy velmi populárním. Kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů a soustředil se na pomoc lidem, kteří ztráceli víru.
V místě bývalého hampejzu zbudoval útulek pro padlé ženy, které se snažil přivést k nápravě a pokání. Ve svých plamenných kázáních také opakovaně varoval před příchodem antikrista.
Svými aktivitami si Jan Milíč z Kroměříže vysloužil obvinění z kacířství, které se však nikdy nepotvrdilo. V jeho kritice církve můžeme najít zárodek budoucího husitství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
