Jak žila rodina Franze Kafky, studenti připomněli oběti šoa díky graffiti, a jaký je odkaz Františka Zelenky

Fotoalbum rodiny Kafkových

Franz Kafka, od jehož úmrtí uplynulo 3. června 100 let, se ve své rodině necítil dobře a zejména s otcem měl velmi chladný a napjatý vztah. Tak zní jedno z klišé, které se na adresu rodiny Kafkových pravidelně zmiňuje. Je to ale pravda? Odpověď na tuto otázku nabízí nová výstava, kterou tento týden otevřel pražský Goethe-Institut. Jmenuje se Fotoalbum rodiny Kafkových a k vidění bude do 20. září.

„Výstava se snaží vyvrátit hned několik mýtů,“ říká Klára Arpa z programového oddělení Goethe-Institutu a pokračuje: „Jedním z nich je chladný vztah Franze k otci. Ale například i další, kdy rodina Kafkova byla považována za maloměšťáckou rodinu. Opak je pravdou. Kavkovi byli opravdu scestovalí, výstava to dokládá jak pohlednicemi, tak i různými poznámkami z Paříže, Madridu, Vídně, z cest do Ameriky.“

Jaká tedy v rodině panovala atmosféra? „Z celé výstavy čiší spjatost s soudržnost rodiny kolem Kafky. To nejlépe dokumentují fotografie ze společných lázeňských a prázdninových pobytů. Rodina Franze Kafku chránila, podporovala, především v těch posledních letech, kdy se léčil z tuberkulózy v sanatoriích daleko od Prahy a rodina pro něj znamenala opravdu mnoho,“ dodává Arpa.

Řadu fotografií uvidí návštěvníci úplně poprvé. Jak se podařilo shromáždit tolik dosud nepublikovaných snímků? A jak Kafku vnímá sama Klára Arpa? Poslechněte si celý rozhovor s ní.

Od svědectví k podobenství

Kovový plot okolo rozsáhlé stavby u nádraží v Praze Bubnech je oblíbeným místem sprejerů, teď ho ale – zcela legálně – svými výtvory ozdobili studenti dvou pražských gymnázií. Zapojili se tak do divadelní přehlídky žákovských a studentských souborů Od svědectví k podobenství, kterou připravil Památník ticha. Právě z bubenského nádraží odjížděly za druhé světové války transporty do Terezína. Natáčela Kateřina Havránková.

„Máme příběh osmi holčiček podobného věku jako my, které tady byly deportovány za nacistického Německa. Odsud byly odvezeny vlaky,“ říká jeden ze studentů Diviš. A jeho spolužák Samuel doplňuje: „Tím, že ta děvčata byla podobného věku jako my, mohl jsem se víc vcítit a lépe pochopit ten jejich příběh. Musí to být hrozné bez rodičů, asi i bez kamarádů jet, ten stres, kdy jste nepřítel, musí být hrozný.“

„Věnujeme se tomu už několikátý týden, nejdříve jsme dostali příběhy těch dívek, studenti si vybrali, osud jaké dívky je zaujal, potom jsme začali přemýšlet nad tím, jak bychom to zpracovali. Složitě jsme si připravili šablony a teď jsme zvědaví, jak to technicky zvládneme,“ doplňuje učitelka výtvarné výchovy z Gymnázia PORG Libeň Jana Bačová Kroftová.

Jaká panovala při sprejování atmosféra? Poslechněte si celou reportáž z nádraží v Bubnech.

120 let od narození novátorského tvůrce Františka Zelenky

Osvobozené divadlo si spojujeme hlavně s Voskovcem a Werichem. Méně známé je jméno muže, bez kterého by ale jejich představení nebyla možná. František Zelenka měl totiž na starosti výpravu a kostýmy. Od jeho narození uplynulo 8. června 120 let. Zelenka ale nespolupracoval jen s Osvobozeným divadlem, navíc jako architekt také postavil několik domů. Všestranného umělce československé první republiky připomíná ve svém medailonu Leo Pavlát.

„František Zelenka vytvořil za svůj život na 120 divadelních inscenací v divadlech Prahy, Olomouci, Plzni i Bratislavě, ale nejvíce se proslavil jako vedoucí výpravy v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Působil zde, a to i jako návrhář kostýmů, v letech 1929–1932, i když s divadlem spolupracoval i později,“ připomíná Pavlát.

„František Zelenka navrhoval i bytové interiéry a nábytek, psal o kultuře bydlení. Jeho nejznámější dílo z této oblasti, Modrý pokoj pro Jaroslava Ježka, je dnes součástí expozice Národního muzea,“ dodává Pavlát.

Z jakých poměrů Zelenka pocházel? A jaký osud ho stihl za druhé světové války?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem. Tentokrát ho doprovází hudba spojená se svátkem darování Tóry Šavuot. Ten začíná letos 11. června.