Jak se v Plzni usadil Kuděj

V přehledu regionálních periodik vypracovaném Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje ten časopis dosud chybí. Zmíněná instituce je v tom nevinně: první číslo, které by jej nominovalo do řečeného seznamu, vyšlo teprve nedávno. Je to časopis historický, jmenuje se Kuděj a kdybych o něm měl mluvit jazykem svých zdejších hokejových homilií, řekl bych o něm tohle: takový kauf už Plzeň dlouho neudělala.

Kuděj je totiž zavedený list s historií a tradicí. Jeho název nemá co dělat se spisovatelem Zdeňkem Matějem Kudějem, je to jen důvtipná a programová zkratka pro KUlturní DĚJiny. První číslo vyšlo před devíti lety péčí vydavatelství Scriptorium, podniku nenápadného, ale povýtce záslužného. Začínali na pěti stech výtiscích, postupem času to vytáhli na osm set: číslo zajisté nikoli ohromující, ale důstojné. Však také prvních šest čísel z let 1999 až 2001 dávno není v nabídce a v antikvariátech se na ně taky dá narazit jen zřídkakdy.

Časopis Kuděj

Otcové časopisu jsou lidé z mé generace, dnes je jim tedy přes třicet let. Částečně to byli nadanější kolegové z katedry pomocných věd historických, kterou jsem v devadesátých letech těžkým krokem prošel. Peripetie časopisu jsem tedy měl z první ruky. Jak otcové zakladatelé šli do let, vynalézali rodiny a plavali v českém historickém rybníčku, měnily se jim priority. Z deseti členů redakční rady, která stála u prvního čísla, dnes zbývají jen poslední čtyři mušketýři. Opravdu čtyři, ne tři.

Loni se díky personálním obměnám vydávání Kuděje zadrhlo. Časopis byl chvíli bezprizorný, nová čísla se opožďovala, až do věci vstoupila Západočeská univerzita v Plzni a Kuděje sanovala. Letos vydané dvojčíslo překlenuje roční zpoždění a vyhlídky - jak zpívá Petr Fiala - "jsou dobré, pokud jsou vůbec ňáké".

Jak už název napovídá, Kuděj se zaměřil na kulturní dějiny, což se tu na sklonku devadesátých let příliš nepraktikovalo. Způsob, jakým se k výseči svého oboru jeho redaktoři přihlásili, byl trochu urputný a v teoretických rozpravách se občas řešilo, až to milé nebylo. Ale témata, která se na stránkách listu objevila, byla hodně osvěžující. Stejně jako hutný proud recenzí, příspěvky k dění v historické obci - které občas dokázaly vyvolat mírné pnutí - až třeba po vtipně ilustrované historické kalendárium.

Plzeň - katedrála sv. Bartoloměje,nám.Republiky|foto:AFP

Pravda, nemysleli si to všichni. Památný je výrok papeže českých historiků Dušana Třeštíka, nedávno zesnulého. Ten v jednom svém traktátu v konkurenčních Dějinách a současnosti pronesl, aby se kulturní dějiny nepletly s Zíbrtovsko-Kudějovským hromaděním kuriozit. Poté dodal, že dějiny záchodů ještě nejsou dějinami kultury.

To si žádá vysvětlení, které nám navíc poskytne žádoucí vazbu na náš milený region. V prvním čísle Kuděje totiž publikoval archeolog Radek Široký - působící v kraji Plzeňském - článek o dějinách záchodů ve vesnickém prostředí. Rozprava nadzvedla několika starším historikům mandle a ačkoli to tak nebylo myšleno, udělala Kuději, aspoň co si pamatuji, dost slušnou reklamu. A ještě proslavila obec Kopidlo jižně od Kralovic, protože kolem zdejších hajzlíků se to všechno točilo.

Esoteričtěji založení jedinci by mohli říci, že časopis Kuděj a Plzeň si byli souzeni. Co je na obálce prvního čísla? Fragment Merianova obrazu Plzně z půlky 17. století. A čemu byl zasvěcen první článek? Vybavení kostela svatého Bartoloměje v pozdním středověku. Všechno souvisí se vším, řekl kdosi. A měl recht.