Hlavou zeď neprorazíš!

Tohle přísloví je, lidé milí, jednou z lekcí školení veřejnosti. Poznání, že "hlavou zeď neprorazíš ", je jako nasadit si brýle, když nevidíš zaostřeně. To najednou zjistíte, že největším uměním politika je elegantně, bezbolestně a bez ostudy vysvětlit, proč už dnes neříká - co hlásal včera. A hlavně - proč se nezachoval tak, jak se od něj čekalo. Do politiky prý mají chodit lidé bohatí a charakterově vyzrálí, aby se nedali podplatit a rozhodovali se skutečně - jak velí čest a mrav. Třeba tak bohatí jako americký prezident Bush. Abych nechodila tak daleko do světa, třeba tak bohatí, jako náš ministr zahraničních věcí za Stranu zelených Karel Schwarzenberg. Tak si říkám, že jenom v bohatství to svobodné rozhodování asi není. Ještě by to muselo být tak, aby politici nepatřili k žádné partaji či partě, nesloužili víc vlastní ctižádosti než touze po blahu veřejnosti, a nepodléhali žádným lobby, ba ani hobby. Je zázrak, uchová-li si někdo, kdo prošel politikou, charakter. Tu se musí přizpůsobit většině, tu pochopit dopad situace, jaká by vznikla jeho činem, navýsost charakterním a dobře míněným. A jak se ta páteř ohýbá a ohýbá, udržet ji rovně je těžší a těžší. Lidé občas vrčí na poslance a senátory, kteří jsou neviditelní, nic neříkají, proti ničemu nebrojí a za nic nebojují, ale když se to vezme kolem a kolem, ti jsou nejchytřejší. Nebo lépe řečeno - vynikají v taktice. Jsou nenápadnou, stabilní výplní křesel, hlasující vždycky podle toho, na kterou stranu se situace sune.

Karel Schwarzenberg|foto:Dagmar Částková,Český rozhlas

Tak je tomu asi všude. Tolik sledované mezinárodní jednání v Bukurešti zažilo nečekané překvapení. Ještě než spojenci NATO měli v duchu své 59leté tradice možnost veřejně projednat aktuální návrhy, vystavil je americký prezident Bush silnému tlaku svým jednoznačným prohlášením o samozřejmosti nabídky přípravného členství Gruzii a Ukrajině. Ačkoliv znal výhrady Francie i Německa. Jejich taktikou je nepopouzet Rusko příliš, zvlášť, chce-li se od něj přimhouření oka v jiné vážné věci. Reálná taktika zvítězila, zmíněné země do Aliance hned tak nevstoupí a vzápětí téměř současně vydala Moskva zprávu, že nadále neuvažuje o vojenské odezvě proti případnému americkému raketovému štítu v Evropě. Něco za něco se směňuje ve světě, stejně jako u nás doma. Prezident Bush neuspěl a ani nemusel víc udělat. Bezprostředně jeho osoby se to nedotklo a za devět měsíců už nebude prezidentem. Nemusí být každý konsenzus ostudnou prohrou, podvodem a nebo trapnou nerozhodností. Ruka ruku myje všude na světě. A čistá pravda je podle jednoho chytrého přísloví použitelná jen v laboratorních podmínkách. A také se říká, že pravda, která je něčí, tou pravou pravdou není.

radar RAT-31 DL|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

U nás doma jsme sledovali v uplynulém týdnu návrat Jiřího Čunka do vlády, do funkce vicepremiéra a ministra. Také přes překážky jednoho silného výroku. Ten pronesl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Řekl, že vrátí-li se Jiří Čunek, aniž by byly vysvětleny podivné finanční machinace, které ovlivnily majetkové poměry jeho rodiny, on s ním v jedné vládě nebude, protože to poškozuje celou republiku. Lidé se mylně domnívali, že se tedy Čunkova věc prošetří a výsledek že se veřejnost dozví. Ale utekly měsíce, premiéru Topolánkovi podle jeho slov předseda koaliční strany ve vládě chyběl, a tak byl na nátlak lidovců znovu prezidentem jmenován. A ty nejasnosti ať si vyřídí pánové mezi sebou. Chce-li Schwarzenberg vědět pravdu, ať si jako bohatý člověk zaplatí audit Čunkových finančních poměrů a bude to. České řešení je přece geniální! Odejít nemůže, protože Strana zelených jiného ministra na jeho místo nemá a kdyby měli zelení ministři držet pospolu, vypadly by z vlády. A kdyby vypadli z vlády, bylo by po vládní koalici. A tak to v politice je. Občas se v ní narazí na čistotu a pravdu, většinou se ale všichni rychle vzpamatují a jede se dál. Protože - hlavou přece zeď neprorazíš!