Francouzský institut uvedl seminář zabývající se stereotypy v zobrazování Romů na fotografiích

Má první otázka je směřována na paní Helenu Sadílkovou, vedoucí semináře romistiky. Mluvíme o stereotypech ve znázorňování Romů, Sintů a Židů na fotografiích. Jaké jsou nejčastější?

“Asi bych to ilustrovala na příkladu, se kterým se každý běžně setkáváme a narazili jsme něj i my v rámci přípravy akcí Pražského fóra pro romské dějiny. V loňském roce jsme pořádali debatu s přeživšími holocaustu. Spolupracovali jsme s externí organizací, tzn., že oni vybírali fotografii, která měla akci prezentovat. A nám došlo, že toto je něco, co musíme strašně hlídat, protože první, co si člověk najde na Googlu když si v Čechách zadá Romové a druhá světová válka, jsou fotografie nahých vězenkyň z jednoho z protektorátních táborů. A to je něco úplně jiného, než o čem jsme chtěli na semináři mluvit.

Dost často se stává, že fotografie neodpovídají tematické skupině. Například, v dokumentu se mluví o historii slovenských Romů. Producent, který dokument připravuje, potřebuje fotografii. Tématem je historie slovenských Romů, z historického pohledu dlouhodobě usazené skupiny, ale použitá fotografie znázorňuje Romy kočující, třeba ještě z Rumunska – s copánky, mincemi vpletenými do vlasů, dlouhými barevnými květovanými sukněmi, atd. Což naprosto nesouvisí s tím, o čem se mluví. Jde o jednu z vizualizací Romů, která pro určitou část lidí Romy zpřítomňuje.”

Historická exkurze umožnila návštěvníkům workshopu nahlédnout do toho, jak byli Romové a Sintové znázorňováni na fotografiích konstruktivní stereotypní ikonografie. Svůj projekt a tým a současné zobrazení Romů na fotografiích představila umělecká fotografka Sabina Badžová:

“Myslím si, že v dokumentární, sociální fotografii, je zobrazován život, ale z 60. až 90. let. To jsou snímky, které vidí lidé, kteří si na internetu vyhledávají fotografie Romů. A to je stereotyp. Já se zaměřuji na fotografie každodenního života. Člověka kolikrát ani nenapadne, že zobrazovaný je Rom. Snažím se ukázat, že jsme všichni rovnocenní. Také nefotím jenom Romy, ale i ostatní menšiny nebo lidi, kteří se sami potýkají s nějakými stereotypy. Tím, že vyprávíme jejich příběhy skrze fotografii proti těmto stereotypům bojujeme. A to je podle mě důležité. Fotit a bojovat proti stereotypům uvnitř naší komunity. Třeba LGBT komunita nebo romská nahota. K největším stereotypům patří hlavně fotografie z romských osad. Osobně mi chybí zobrazování dnešního světa Romů. To by se mělo zlepšit.”