Festival si cestu k publiku našel

Už před třemi lety nastoupil festival Smetanovské dny cestu otevřenosti různým žánrům. Ani letos z ní neuhnul. Takže pokud jde o hudební část programu, vedle takzvané hudby vážné, a to staré i soudobé, dostal určitý prostor také folklór, jazz nebo alternativa. Multižánrovost festivalu sluší. Lidí, kteří chodí takzvaně "na všechno", není příliš. Ale podle vysoké návštěvnosti letošních koncertů můžeme usuzovat, že si různé polohy Smetanovských dnů cestu ke svému publiku našly.

Předností letošního festivalu byla poměrně bohatá nabídka hostujících orchestrů. Vedle Filharmonie Brno s janáčkovským programem, jsme slyšeli také Agon - tedy soubor zaměřený na soudobou hudbu, ale především nejlepší český orchestr současnosti "Pražskou komorní filharmonii." Energií, nasazením a obrovskou muzikalitou obdařené těleso doprovázelo za řízení dirigenta Františka Drse hvězdy světových operních domů Lubicu Vargicovou a Vladimíra Chmela. Jejich koncert patřil k vrcholům letošního ročníku festivalu. Ale i v řadě komorních koncertů se posluchači dočkali výborných výkonů. Ať už zmíníme koncert profesorů plzeňské konzervatoře pro 4 klavíry se "smetanovským programem", nebo hojně navštívené vystoupení Smetanova tria v Masných krámech. Ne vždy ale musí být plný sál odrazem výjimečné kvality zážitku, důkazem budiž nepříliš vydařený koncert Gabriely Demeterové a jejího Collegia v samém úvodu festivalu.

Ridina Ahmedová

Pořadatelé Smetanovských dnů letos vyzkoušeli coby nový koncertní sálek malou kavárnu Měšťanské besedy. Akustické parametry tohoto trochu sterilně působícího prostoru ještě jakž takž unesla hlasová experimentátorka Ridina Ahmedová, ale pro jazzové vystoupení Organic Quartetu Ondřeje Pivce nebyla malá kavárna nejšťastnější volba.

Příjemným doplněním bohaté hudební nabídky festivalu byly letos tři výstavní projekty. Kolekce dokumentárních fotografií Jindřicha Štraita s tématikou stáří a expozice věnovaná "Druhému životu Prodané nevěsty" mimo operní podia, sice jsou výstavami, které festival v transformované podobě převzal odjinud, ale proč je nepředstavit plzeňskému publiku, když tématicky i kvalitativně vyhovují? Třetí výstava v rámci festivalu už tradičně doprovázela letošní vědecké sympozium o 19. století. Tentokrát se badatelé zabývali provokativní otázkou: "Vetché stáří nebo zralý věk moudrosti?" a je dobře, že pro zájemce zůstanou příspěvky uchovány v tradičně připravovaném sborníku.

Ondřej Havelka

Celkově se zdá, že Smetanovské dny po období určitého hledání našly poměrně ustálenou podobu. Neaspirují sice na první festivalovou ligu, ale snaží se v rámci možností, jak ekonomických, tak ale například i kapacitních, uspokojit široké spektrum posluchačů. Nezbývá než do dalších let organizátorům ale i posluchačům přát, aby se dařilo držet dramaturgii festivalu Smetanovské dny vyváženě, tak, aby v programové nabídce nad skutečnými dramaturgicky významnými počiny plíživě nepřevládly v uvozovkách "kasovní trháky" typu Ondřeje Havelky, které kdykoli spolehlivě naplní sály.