Dnes nejatraktivnější šumavské turistické cíle byly před rokem 1989 nepřístupné

Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena přesně před šedesáti lety, v roce 1963 – v době hluboké totality, kdy skrze šumavské lesy vedly ostnaté dráty, byly tu desítky vojenských rot, tisíce pohraničníků s ostře nabitými samopaly hlídali hranici a umírali tu lidé – Češi, kteří chtěli do svobodného světa. Vyhlášení CHKO se tak dá považovat za velký zázrak. Přesto ale velká část Šumavy byla nepřístupná nejen turistům ale i pracovníkům ochrany přírody, kteří pracovali na Správách CHKO Šumava ve Vimperku nebo v Sušici. 

„Můj rajón byl Pancíř, Můstek, Prenet, pak jsem zase dál nemohl, pak kousek na Javornou a pak až Povydří. Takže pro Klatováka bylo dostupné velmi málo Šumavy," vzpomíná současný ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Jednou z turisticky nejvytíženějších tras byla naučná stezka Povydřím z Antýglu na Čeňkovu Pilu. Nějaké rádoby turistické zázemí ještě fungovalo na Srní, ale taková Modrava nebo Prášily – to už byly obce, kde jste na restauraci nenarazili. Navíc odsud už žádné turistické trasy nevedly. Podívat se třeba kolem Roklanského potoka na Javoří pilu – což je v dnešní době vůbec nejnavštěvovanější trasa na území Národního parku – to nebylo možné.

Tříjezerní slať|foto:Pavel Halla

„Byla přístupná Tříjezerní slať, ale v obdobném režimu jako Černé jezero. Tam posledním kilometrem nebo možná dva se šlo okolo cedulí, z každé strany cesty byly cedule – pozor hraniční pásmo a normální lidi se báli někam tam jít, zabloudit," popisuje Pavel Hubený.

Nepřístupné byly dnes běžně navštěvované cíle, jako Březník, Poledník, Zlatý Stoleček, Knížecí Pláně, Bučina, ale také Prameny Vltavy. A takové skvosty jako ledovcová jezera? Většina z nich byla zapovězena.

„Na Černé a Čertovo to bylo s chlupem, protože tam se chodilo vedle cedulí a kousek dál už byly natažené saturny se světlicemi, takže kdo skočil do lesa se vyčůrat, tak ten mohl být zabásnutej. Plešňák byl zavřený, ten byl uvnitř hraničního pásma, Laka a Prášilské jezero byly buď v hraničním pásmu nebo ve vojenském prostoru Dobrá Voda," dodává Hubený.

Mezi lety 1948 až 1990 se turisté mohli podívat na Plešné jezero pouze v jednom jediném roce – 1968, kdy bylo v létě zpřístupněno. Po sovětské okupaci však i tento plamínek svobody zhasl na dalších více než 20 let.

Teď už je naštěstí doba jiná a pokud je na Šumavě někam přístup turistům zapovězen, tak jen kvůli ochraně přírody a ochraně vzácných druhů zvířat, které se třeba jinde v republice nebo ve střední Evropě nevyskytují – jen na Šumavě. A toho bychom si měli vážit a toto drobné omezení dodržovat.