Díky profesionální i amatérské tradici je české loutkářství na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO
Loutkové divadlo bychom dodnes našli v nejedné z českých domácností. Je to pokračování tradice, jejíž počátky můžeme vystopovat na přelomu 18. a 19. století.
Tehdy českým i moravským krajem kočovali loutkáři a na jarmarcích nebo poutích předváděli své komedie. Vystupovaly v nich typické postavy jako král, Honza, čert, škrhola nebo kašpárek.
Nejznámějším kočovným loutkářem byl Václav Matěj Kopecký, který hry pro své divadlo sám psal a také maloval kulisy a vyřezával loutky. Na jeho tradici později navázaly další významné osobnosti loutkářství, za První republiky to byl například Josef Skupa. Jeho postavičky Spejbla a Hurvínka měly úspěch téměř po celém světě, dokonce i v Japonsku.
Dalším velikánem českého loutkářství byl Jiří Trnka, který se specializoval na loutkový film. Pod jeho vedením ožily na filmovém plátně loutky Karafiátových Broučků, hrdinové Starých pověstí českých nebo figurky Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Díky profesionální i amatérské tradici je české loutkářství od roku 2016 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.