Děti, naše budoucnost
Někdo říká, že děti jsou stále stejné, jen se mění jejich možnosti,prostředí a tedy i způsoby projevu - her i lumpáren. A další skupina lidítvrdí, že agresivita juniorů roste. S druhým uvedeným názorem můžete nyní souznít nebo polemizovat při poslechu příspěvku Evy Klausnerové nazvaném"Děti, naše budoucnost".
Letos o prázdninách okurková sezóna nenastala a řadu dramatických letních událostí uzavřelo rabování v anglických městech. Dnes už média zaměstnávají další horká témata, ale přesto si myslím, že na londýnské události bychom neměli zapomínat.
Na začátku srpna se tichá manifestace proti nešťastnému policejnímu zákroku změnila v několikadenní nepříčetné rabování. Do ulic se drahými mobilními telefony svolávali mladíci a dívky všech barev pleti a různého sociálního postavení. Přidávali se k nim zloději a pouliční gangy. Společně podpalovali auta a domy, rozbíjeli výlohy, kradli elektroniku, alkohol a oblečení a házeli kameny na každého, kdo se jim znelíbil. Řádění trvalo 5 dní a zůstalo po něm 5 mrtvých, stovky zraněných a škody za 200 milionů liber. Všichni Angličané si teď opakují otázku, jak se to mohlo stát ? A my bychom si měli položit otázku: Může se to stát i u nás ?
Premiér David Cameron řekl, že celá společnost je nemocná a je nutné změnit přístup k mládeži i k morálním hodnotám. To se ovšem netýká jen Britů, nýbrž celé Evropy. Mladou generaci vychovávají rodiny bez otců, školy bez kázně, pochybné životní vzory a demoralizující reklama. Dětem nabízíme jen náhradní ukotvení v povrchních vztazích, utrácení a zábavě. Hodně jich je nezaměstnaných, ale ti co mají práci, bývají často nespolehliví a líní. Chtějí hodně peněz a nemají je, což podle některých autorů vede k oprávněnému vzteku a pouličním bouřím. Při takovém vysvětlení myslím na své předky, které ani při těžkém životě nenapadlo, že by jejich potomci měli odmítat školu a krást.
České děti jsou vedle anglických nejbrutálnější v Evropě. Se šikanou se setkává každé páté, 97 procent deváťáků pije alkohol a 36 procent zná marihuanu. Adoraci násilí našim maličkým spolehlivě vštěpují počítačové hry a kriminalita české mládeže se rok od roku zvyšuje.
Roku 1994 na 30 000 občanů odevzdalo do parlamentu petici, žádající legislativně omezit propagaci surovosti. Setkali se s kritikou a s posměchem. Roku 2007 vyšlo prohlášení občanské iniciativy Všem, jejichž hlas je slyšet. Vyjadřovalo znepokojení nad klesající úrovní kulturnosti, slušnosti a znalostí v české společnosti a opět apelovalo na větší zodpovědnost při výchově a vzdělávání mládeže. Zákonodárci nereagovali a jeden čelný novinář napsal do Lidových novin, že vyzývat k lepší obecné vzdělanosti je pyšné a nestoudné. On cítí zodpovědnost za vlastní děti, kterým dobré vzdělání, jako konkurenční výhodu, poskytne. Cizí děti ho nemohou zajímat. Přitom obecnou atmosféru v zemi neurčují konkurenčně zvýhodněné děti, ale nezámožná většina.
Od té doby uplynuly další roky. Ve svobodomyslné Anglii se najednou ukazuje, že volná výchova a lhostejnost se jaksi neosvědčují. Nezájem o stav většiny mladé populace se navíc začal nepříjemně ekonomicky prodražovat. A co my ? Neměli bychom také konečně změnit postoje? Nebo se radši máme jenom bát?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
