Den bez aut
Poslední letní den byl také Evropským dnem bez aut. Sobota 22. září završila Evropský týden mobility zaměřený na jiný způsob dopravy, než je osobním automobilem. Na různé cyklojízdy, dny otevřených dveří v dopravních podnicích, závody v rychlé chůzi či náměstí uzavřená automobilům, kde probíhaly koncerty či soutěže na podporu Evropského dne bez aut, sdělovací prostředky upozorňovaly celý minulý týden, nevidět, nevšimnout si a neslyšet téměř nebylo možné. Dnu bez aut věnoval komentář Ondřej Vaculík.
Takže kdo v sobotu autem jel, s největší pravděpodobností věděl, že jede proti Evropskému dni bez aut, a pokud nebyl odpůrcem výzvy "nechte auto doma", alespoň v duchu hledal ospravedlnění. Kromě policie a záchranářů vyjet autem museli ti, kteří objektivně neměli jinou možnost. Jeli i ti, kteří by sice rádi autem nejeli, ale pak zjistili, že už se neumějí přepravit jiným způsobem a zůstat doma se jim zdá nemožné. Vyjeli podnikatelé, kteří si myslí, že každá minuta zdržení ohrožuje jejich zisk. Se špatným svědomím autem jeli také ti, kterým se zdálo, že odložením cesty utrpí jejich partnerské či rodinné vztahy. Těžko muž, který doma umí jenom nakupovat, vysvětlí ženě, že do supermarketu nepojede a pěšky nákup neunese.
A takových různě honěných a na automobilu závislých lidí bylo v sobotu tolik, že - alespoň ve větších - městech se Evropský den bez aut od běžného dne příliš nelišil - auta kolem vás fičela radost, totiž chmurno pohledět.
Kupodivu jinak vypadal den bez aut v menších městech, kde osobních aut jezdilo po ulicích viditelně méně a na veřejných parkovištích bylo i více stání volných. Zjevně nevyjely starší škodovky a auta, jejichž majitelé stejně nepoužívají auto denně, takže den bez auta pro ně není nic neobvyklého.
Úspěšně se Evropský den bez aut jevil na železnici, Českým drahám. Vlaky z Prahy i Plzně byly citelně plnější, ba některé přeplněné. "To nám byl ten den bez aut čert dlužen," posteskl si výpravčí nejmenované stanice. Z tohoto pohledu Den bez aut přinesl těm, kdo ho vzali vážně, možná více útrap, než mělo být potěšení, o něž organizátoři usilovali, cituji - "abychom si vyzkoušeli, jak by to mohlo na ulicích našich měst vypadat, kdybychom častěji dávali přednost MHD, pěší chůzi nebo jízdnímu kolu před automobily". Pesimista by řekl, ano, na ulicích by to vypadalo zhruba stejně, pouze zarytým automobilistům by se jezdilo ulicemi přec jen o cosi lépe, zatímco nám v hromadných dopravních prostředcích o mnoho hůře.
Ale není ten závěr vlastně optimistický? Vždyť všichni ti, kdo se v sobotu cpali v jindy poloprázdných vlacích, autobusech a tramvajích nebo se předjížděli na kolech demonstrovali, že tohle byť dosti nepohodlné veřejné cestování způsobuje menší útrapy, než je pohodlí v automobilech zamořujících města plyny i svou zbytnělou přítomností na pokraji dopravního i srdečního kolapsu. Sobotním Evropským dnem bez aut tisíce lidí projevily ochotu obětovat své pohodlí pro ozdravění našich měst, čímž naši zastupitelé, starostové a primátoři získali - jak se říká - dostatečný mandát začít v té věci něco dělat: automobily v ulicích omezovat, veřejnou dopravu rozvíjet. A to lze jen těžko nějak obchvátit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
