Cukrová vata pod vodou. To je takzvaný vnitrovodní led

29. prosinec 2023

Vnitrovodní led je jeden z ledových jevů, který není úplně běžný a můžete se s ním setkat třeba v šumavských potocích a řekách.

Voda začíná mrznout při nula stupních celsia. To je známá věc, kterou ani nelze nijak rozporovat, stejně tak, jako to, že pokud je teplota vzduchu pod hranicí nuly, povrch, tedy hladina vody začíná zamrzat. Existují ale situace, kdy hladina vody nezamrzne, ale led vzniká pod hladinou. To je zvláštní situace, kterou můžeme vidět třeba ve vodních tocích na Šumavě. Musí se ale setkat několik věcí najednou, přinejmenším velmi studená a čistá voda.

„Vnitrovodní led vypadá často jako taková houba. Nejlépe by se to dalo představit jako sníh, který je ve vodě. Bývá často na dně řeky. Když budete u zamrzající řeky, uvidíte něco bílého na dně. A když by tam člověk sáhl a neumrzla mu ruka, tak vytáhne něco mezi sněhem a takovými krystalky nebo něco jako cukrovou vatu. Je to porézní materiál," popisuje Ondřej Simon z České zemědělské univerzity.

Jenže příroda má smysl pro krásu. A tak ledová cukrová vata, ke které by se vnitrovodní led dal přirovnat, je jenom jedním z možných útvarů, které se v ideální kombinaci ledové a čisté vody, kdy se ještě na hladině nevyskytuje ledová celina, vytvoří. Vnitrovodní led může mít i jiné podoby. „Je strašně tvárný, může vypadat různě. Lidé, kteří jsou na řece, když zamrzá, vědí, že může vypadat jako korály, že vytváří amorfní struktury, nebo jsou to různé krystalky, případně plovoucí kotouče nebo to může být beztvará kaše," pokračuje Ondřej Simon.

Vnitrovodní led je přitom rychle pomíjivým jevem. Stačí, aby se trochu oteplilo nebo naopak hladina zamrzla, voda se pod ledem lehce oteplila a vnitrovodní led mizí.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.