ajťačka|Ano vydávala jsem se za muže. Posílala jsem CV na místa, moc mě na pohovory nezvali, když mě konečně nějaká firma pozvala, tak mi často sdělili, že programování je mužská záležitost nebo jsem musela vysvětlovat proč programuji, pohovor trval tak 5 min zažila jsem pohovory které měli asi 5s, probíhali jen mezi dveřmi. Tak jsem začala posílat mužské CV. Světe div se, zvali mě na pohovory, oba CV byli zhruba stejné, jako muže jsem ze sebe udělala o 5 let staršího. Jako muž jsem odpovídala, děkuji, o nabízenou pozici nemám zájem, práci už jsem našel.
Když poslouchám dnešní pořad přemýšlím, že si to zopakuji, ale tentokrát to bude znamenat vyplnit na jobs mužský CV. Do jedné firmy kde tak krásně splňuji požadavky, tak když jim napíši nepřijde nic. Na pohovor by mě snad pozvali, tak bych jim pohovoru řekla, že se cítím mužem.
Nejhorší odpověď co na můj CV přišla bylo zhruba toto: "Programování je mužská práce, když chcete dělat mužskou práci, běžte dělat do dolů, až budete mít odpracováno pár let v dolech, můžeme se bavit o tom, že by jste un ás programovala". Mě není jasné pro po mužích na místech programátora chtějí VŠ a po ženě VŠ a odpracováno 2 roky v dolech. Kromě toho v Jihomoravském kraji doly nejsou, aspoň myslím.
Moc nemá cenu se vydávat za muže, v takových firmách kde se ke mě tak hnusně chovají nemá cenu pracovat.
Adriena |Dobrý večer, zdravím všechny posluchače. Jednou jsme seděli u večeře a najednou někdo zvonil u dveří. Dcera šla otevřít a najednou volala na tatínka, že u dveří je nějaké individum a cpe se dovnitř. Manžel vystřelil a běžel ke dveřím a tam stál chlap v hubertusu, v ruce měl hůl a na ní kapsu s lahví alkoholu a prý ho posílají z Městského úřadu, že máme velký byt a že ho máme hned ubytovat. Manžel říkal co je to za blbost, aby rychle vycouval, ale ten chlap se nedal, strkal nohu do dveří a to už se manžel naštval a chytil chlapa a říkal ať neotravuje, nebo poletí ze schodů. Bydleli jsme v druhém poschodí. Ale to už běžela po schodech sousedka a volala na mého manžela: "Jirko neblázni, to je můj muž, vlastně náš soused. No řeknu vám, že ten byl tak namaskovaný, že jsme ho fakt nepoznali. Na konec jsme se tomu všichni zasmali jak nás sousedí vypekli.
Mějte se hezky a berte vše s humorem. Adriena
Vlasta|Dobrý večer, nedá mi, abych se nepřipojila k tématu dnešní "noční linky". Příhod bych mohla sdělit víc. Pracovala jsem ve státní správě, tehdy za totality nebyly obchoďáky s potravinami jako dnes. Byli jsme závislé, my ženy na kantýně, kde byla vedoucí úslužná paní kantýnská. Uzeniny se vozily v úterý,čtvrtek. Kolegyně se spoléhala, že koupí salám pro řemeslníky, které ji něco doma opravovali. Vzpomínám jak už v odpoledních hodinách (úřední den byl) jsem ji slyšela dlouho v rozhovoru s někým na telefonu. Když hovor ukončila, napadlo mně si podržet nos a za-
volat ji - představit se jako paní kantýnská s tím, že ať si přijde pro ten selský salám.... Poděkovala a jen práskla dveřma a mně ztvrdly rysy, že tomu fakt uvěřila. Kolega v další kanceláři měl otevřené dveře a tak se ptám: Kájo, nevíš kam šla Maruna.... Jen vykřikla, že jde do kantýny... No, nevěděla jsem honem kam se schovat. Za chvíli se vrátila a mávala se šiškou selského salámu. Vylezla jsem s obavou jak to proběhlo. Opřela se prý o pult, poděkovala kantýnské, že je hodná, že na ni myslí a ta opravdu ji salám prodala. Avšak dokud tam kantýnská pracovala, snad pokaždé se vyptávala, zda ví, kdo to mohl být. Přeji hezký nadcházející den. Vlasta
Helena|Mily Borku, dnesnim tematem jste mi pripomnel, proc jsem se chtela od detstvi stat hereckou. Prave proto, ze se mi libilo, ze se clovek muze stat pokazde nekym jinym a jeste za to byt placeny, ta idea se mi moc libila, protoze me lakalo se prevtelovat do jinych tel a dusi. To se mi nepodarilo a v normalnim zivote jsem si nikdy nedovolila si hrat na neco, cim nejsem. Akorat, vlastne jsem mela leta, kdy jsem se na seznamkach delala o par let mladsi, chtela jsem totiz mladsiho partnera a tak jsem potrebovala byt mladsi taky, ani to se mi vsak nesplnilo. Zda se mi, ze je nejlepsi byt sama sebou a nechat zivot plynout a prijmout to co je. A radovat se stejne a snit si co by jeste mohlo byt, nadeje neumira nikdy.
Bedřich |Dobrý večer když jsem chodil do školy tak jsem volal.
Že jsem nemocný. Pan učitel poznál že já volám on mi poznal
Podle hlasu.Doma byl průser nashledanou
Heda|Dobrý večer,
ano,já jsem se k té strašné roli nechala uprosit :-) Kamarádka podezírala přítele,že si hledá povyražení někde na seznamovacím programu.Chtěla,abych jakože reagovala na jeho inzerát.Bylo to pro mě vážně těžké,ale je to kamarádka číslo jedna a její přítel mě neznal. Zavolala jsem s kamarádkou u ucha.Doopravdy se se mnou chtěl setkat... Ona mě hned přestala týrat a zrovna popadla sluchátko a na něj udeřila.Závěr byl takový,že to byl i jejich závěr.
Přeju klidnou noc.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L. NIKDY V ŽIVOTĚ JSEM SI NEPŘIDÁVÁL ROKY A ANI JSEM SE NEDĚLÁL MLADŠÍM,NEPOTŘEBOVÁL JSEM TO,AŽ TEDKOM,KDYŽ SE MĚ LIDI PTAJÍ NA MOJE ROKY,TAK NEVĚŘÍ ŽE MĚ BUDE 83 ROKŮ,I JÁ TO TAK CÍTIM ,A DIVÍM SE TOMU KDE SE TY ROKY VZALY.JÁ JEN ČEKÁM JAK SEMNOU TEN OSUD NA KTERÝ VĚŘÍM ZAMOTÁ.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Blanka|Dobrý večer, zdravím všechny co poslouchají i vás Bolečku, když mi bylo 17 let tak jsem se dělala samozřejmě starší,jenže málo kdo mi to věřil byla jsem mala a drobná. Teď mi je 72 a ráda bych se dělala mladší, ale už to nejde. I když někdy mi to taky někdo nevěří a hádají mi o 10 let míň. Zdraví Blanka z Přeloučska.
