Chotěšovský rodák byl posledním architektem svatovítské katedrály
Zakládající stavitele svatovítské katedrály zná asi každý - Matyáše z Arrasu a po něm Petra Parléře. Jejich pokračovatelé už jsou známi méně, stejně jako skutečnost, že stavba katedrály pokračovala i ve dvacátém století, kdy jejím stavitelem byl po Josefu Mockerovi Kamil Hilbert. Tehdy bylo dokončeno západní průčelí a stavba křížové lodi. Posledním architektem u svatého Víta byl ale chotěšovský rodák František Xaver Margold. Pokračuje Ondřej Vaculík.
Margold se narodil v Chotěšově ve Sklepní ulici v roce 1887 a chodil tu do německé školy, protože česká v Chotěšově nebyla. V Plzni Margold vystudoval vyšší průmyslovou školu stavební. Byl dobrým kreslířem, zejména historického zdiva a interiérů. Jako dvacetiletý se stal také členem plzeňského humoristického a recesistického spolku Mha, který v kulturním rozvoji regionu sehrál významnou úlohu. Jeho členem byl také pravidelně dojíždějící Jaroslav Hašek a sezení spolku v hostinci U Fišerů navštěvovali mezi jinými Klostermann, Jirásek a Vrchlický, který spolku věnoval Písně pijácké. Tady se Margold seznámil s Kamilem Hilbertem, který ho přizval ke spolupráci při dostavbě svatovítské katedrály. V roce 1911 se tu stává novým stavbyvedoucím. V té tobě studoval moderní památkářské postupy, a tak Hilbertovou a Margoldou zásluhou zůstala sv. Vítu zachována na jižní věži barokní střecha, kterou Mocker chtěl goticky přestavět. K Margoldovým hlavním zásluhám na katedrále patří přemístění Wohlmutovy dvojité hudební kruchty do severní křížové lodi. Později se už jako uznávaný odborník podílí na stavebně-historickém průzkumu Karolina, kde samostatně vedl jeho rekonstrukci až do roku 1944, kdy dohled převzala německá univerzita a Karolinum přetvářela na impozantní budovu reprezentující říši. Po válce byl rekonstrukcí Karolina ale pověřen architekt Jaroslav Fragner, a Margold byl odstavován, zejména po roce 1948. Plně se věnoval malbě, znamenitě ovládal akvarel, uměl i nástěnnou malbu. Během svého života měl tři výstavy a odborníci oceňovali jeho obrazové rekonstrukce podle zbytků historické architektury. V Praze se stal i známou postavičkou - v létě v širokém širáku brázdil Vltavu na hrůzu vzbuzující loďce, jejíž plachty pomaloval postavami papuánských lidožroutů. Byl i zachráncem topícího se člověka. Téměř zapomenut zemřel v roce 1967 ve věku osmdesáti let. Jeho žena Zdeňka ho přežila o více než třicet roků a zemřela jako čtyřiadevadesátiletá v roce 1999.
Občanské sdružení Klášter Chotěšov pořídilo Margoldovi pamětní desku, která však - a to je ironie osudu - visí jenom na plotě, protože současní vlastníci domu ji nepovolili připevnit na fasádu.
Příspěvek Ondřeje Vaculíka ještě doplňme: Publikaci o Františku Xaveru Margoldovi nazvanou "Zapomenutý fantom" napsal mladý historik Martin Pácal a v roce 2007 ji vydalo Občanské sdružení "Klášter Chotěšov".
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
