Chorobopis
Říká se, že téma pro fejeton má autor občas čerpat z toho, čeho je sám zrovna plný, čím jeho mysl a duše přetékají. Netřeba vysvětlovat, jde o to, při psaní použít a využít především vlastní citové rozpoložení, situaci, dispozici, případně indispozici. Mohou ovšem nastat situace, dispozice nebo indispozice, které jsou silnější než jejich ústřední postava, tedy autor, řekněme, a takový stav před několika dny u mě nastal a trvá dodnes. Tak začíná fejeton Jiřího Tomáše Blažka...
...S jen troškou nadsázky to teď vypadá tak, že vám dnešní řádky píše virus, ve kterém se někde uvnitř, už docela neznatelně, krčím já sám. Není to už tak, že jsem já plný chřipky, to by byl docela jednoduše efektní výstup z té významové šarády, je zde chřipka, z které se snažím slabým signálem já propsat k pravidelným posluchačům. Konečně se mi však takto osvětlil pravý význam slova chorobopis, protože tyto řádky, pakliže choroba je ve mně v přesile, píše opravdu z větší poloviny ona. Takže dnes nikoliv fejeton, ale chorobopis.
Jak vyšlo z prvního odstavce, i chřipka se může podílet na objevu. Nikterak zásadním pro lidstvo, ale pro mne ano. Potěšitelné, úsměvné, ale neléčí to. Zrovna teď bych totiž daleko nadšeněji přivítal objevení něčeho, co opravdu zabírá na chřipku. Rad a receptů jsem v těch posledních dnech dostal dlouhý seznam, který vám zkrátím, ale nepište si ani tu krátkou verzi, nefunguje nic. Různé kombinace všech možných prášků a kapek, čajů, to nemohu ani zakázat, ani doporučit. Mohu sice tvrdit, že nic nezabralo, a docela si to myslím, ale nemohu vyloučit, že kdybych to nejedl vůbec, bylo by mi teď daleko hůř. S jedním doporučením souhlasím naprosto a doporučuji i vám; nic nedělat. Zůstat absolutně bez zátěže, jakoukoliv fyzickou námahu odmítnout. Můžete pomalu obracet listy v knihách, psát krátké esemesky, míchat si zvolna čaj. Jinak nic. S tím souhlasím, tohle zabírá nejenom na chřipku.
Potíž u chřipky je ovšem už taková, že většinou přichází jako nemoc kolektivní, rodinná. A kdyby všichni jen obraceli listy a jinak nic, zahynuli by. Řeší se to tak, že kdo má po změření všech nemocných nejméně stupňů, jde vařit, zdvíhá telefony, ordinuje. To vše až do dalšího měření. Takto jsme to dělali a děláme doma my. Jinak vám, bohužel, dnes víc neporadím. Pokud ještě chřipku nemáte, nebudu vás zlobit nesmyslným poučováním o tom, jak se jí vyhnout, protože to nejde. Pokud ji máte, posloucháte správnou stanici, ale nepomůže vám to. Pokud jste chřipku měli, už vám stejně otrnulo a jste čekatelem na další. Mějte se ale zdravě, a příště už ne u chorobopisu, ale opět u fejetonu na slyšenou...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
