Chodci jsou součástí silničního provozu

22. září 2008

Policie České republiky vypracovala zprávu o chování chodců na přechodech. Z ní vyplývá, že chodci často nerespektují semafory, mylně se domnívají, že na přechodu mají absolutní přednost nebo přecházejí mimo přechody atd. Svou neukázněností způsobují mnoho vážných dopravních nehod, často i smrtelných. Ano, fakta uváděná v policejní zprávě jsou nezpochybnitelná. Čím už se zpráva nezabývá, je hledání příčin. Proto na to, co chodce k neukázněnému chování může vést, hledá odpověď Ondřej Vaculík.

Ačkoliv chodcem je každý, kdo může a umí chodit, tedy občas to bývá také motorista, ba i zvíře, přesto města upřednostňují v zájmu plynulosti silničního provozu motorová vozidla. Nejpatrnější je to na přechodech, kde interval zelené pro chodce bývá nejkratší. Podle zákona chodec, který vyšel na zelenou, má právo dokončit přecházení, i když už svítí červená; ale právě to řidiči odbočující zleva nebo zprava nerespektují. Domnívají se, že chodec neoprávněně přechází na červenou, a tak mu takříkajíc uštědřují výchovnou lekci tím, že zastaví až těsně před ním nebo ho vypuzují jízdou v těsné blízkosti.

Na mnohých přechodech zelená pro chodce svítí tak krátce, že možnost přejít má jenom ten, kdo na už křižovatce čeká. Kdo se k ní teprve blíží, nemá šanci doběhnout. Jako příklad uvádím i chodecky rušnou křižovatku na Mikulášské u viaduktu plzeňského hlavního nádraží, kde chodcům svítí zelená asi 10 vteřin, zatímco motorovým vozidlům kolem dvou minut. Dojít na zelenou tak nestihne nikdo, čímž si chodec zvyká chodit na červenou. Také ovládání semaforu pomocí tlačítka čekej je záhadou. Zmáčknete-li je chvíli před tím, než by pro váš směr mělo padnout volno, stejně vám zůstane svítit červená, a zelená pro chodce padne až v cyklu následujícím. Na některých přechodech jako by takové tlačítko nemělo jiný smysl než šetřit zeleným světlem ve prospěch červeného, protože na nastavený cyklus řízení křižovatky tlačítko nemá vliv.

Chodci přecházejí přes přechod

V ještě horší situaci je chodec na přechodu rušné ulice, kde nejsou semafory. Chodci stojícímu před přechodem se zjevným úmyslem přejít by řidiči měli dát přednost. V Plzni pravidelně přecházívám Doudleveckou ulici na křižovatce s ulicí u Radbuzy, kde tohoto pravidla dbají povětšině pouze řidiči trolejbusů. A tak nezbývá než čekat na "díru" v proudu aut - a nebo si přejití - v rozporu se zákonem - vynutit vkročením na přechod. Tyto riskantní situace všichni známe.

Nečekejme valnou kázeň od těch, kteří na každé křižovatce musí v plískanicích, okuřováni zplodinami z výfuků trpělivě čekat, až všichni, kdo sedí v teple a pohodlí často už klimatizovaných automobilů, přejedou. Při takto zvrácené organizaci silničního provozu, kdy chodec jako jeho nejpřirozenější, ale také nejslabší účastník má podstatně omezenější právo pohybu než motorista, k žádnému zlepšení dojít nemůže, naopak střetů motorových vozidel s chodci bude přibývat. Doufejme, že k tomuhle závěru dospějí také policisté a ti, kteří za řízení provozu ve městech odpovídají.

cesta do školy
autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.