Čeština pravá a levá
K napsání dnešního fejetonu přiměl Jiřího Tomáše Blažka návrh zákona o povinnosti hovořit v rozhlase spisovně. On sám sice ve svých příspěvcích dlouhodobě bojuje za čistotu češtiny, ale návrh poslankyně Ivany Levé, který sněmovna minulý týden schválila, se mu velmi příčí...
Návrh novely mediálního zákona tak, jak ho sněmovně předložila komunistická poslankyně Ivana Levá, není první absurditou, kterou sněmovna slyšela. Daleko větší malér je v tom, že všichni slyšeli, četli, neboť je to jejich pracovní náplň, a většinou schválili. Že uletí jedna poslankyně, která to po Balbínovi a obrozencích může myslet i dobře, to je možné, ale že rozum zapomene doma i většina zvolených zástupců lidu, to je na pováženou, velmi na pováženou. Hlasatelé, moderátoři a redaktoři mají napříště ze zákona plynoucí povinnost mluvit spisovně. Víme dobře, a učitelka češtiny Levá to ví jistě také, že češtin máme hned několik. Hovořit přísně spisovně v rádiu bylo by nudou nesmírnou, koženým a nikterak mladým hlasem bychom se až k spánku oslovovali. Šlofíček ne, ten bude zakázaný.
Vážnost, s jakou se sněmovna chopila tohoto populistického špeku, (to je fakt spisovně, i když to vypadá na špek ode mne), je varující i legrační zároveň. Varující v tom, že mluvíme o zákonu v této zemi, nikoliv o hlouposti. Legrační by ale bylo jeho naplňování. Dostanou všichni SPS, Slovník povolených slov? Jak to uhlídat, aby to všude bylo košer a to pravé dle zákona Levé? Pokuty stanoveny nejsou, ale bude se prý přihlížet na spisovnost při prodlužování vysílacích licencí. Není licence příliš cizí? A je slovo moderátor, které je přímo v dikci zákona, (hergot, zase špatně? Dikce.), přímo ve znění zákona je slovo moderátor, opravdu česky spisovné? Není to podle pravdy z italského moderato? Ale ano, ovšem ani jeho předchůdce konferenciér nevznikl v Podolí nebo na Chodsku. Já vím, jde o výrazy dávno počeštěné, přijaté, uznané, takže by se ve Slovníku povolených slov mohly objevit. Jsou jich desítky těch slov, která nemají se spisovnou češtinou nic společného a přesto jsou používána, uznána.
Je to potíž, s tím zákonem. Dovedete si představit, jak neosobní, jak nebarevné, od nápadů vymyté a od vtipu vyvětrané by to bylo? Říkám bylo, protože ten zákon doufám schválen nebude. Zde má senát dobrou možnost projevit svůj rozum a zakázat tu hloupost. Je hloupost spisovně? Určitě. Protože přijetí takového zákona by zároveň znamenalo vyslovení nedůvěry všem vysílacím radám co ji jenom máme a tím, nikoliv mimochodem, popření vlastního úsudku. Parlamentního úsudku té samé sněmovny, která návrh poslankyně Levé poslala svým hlasováním dál. Stejní poslanci schvalovali členy těch rad, sami mezi sebou si zvolili i mediální komisi. Máme hodně zákonů, které nic neřeší. Jeden z nich je na cestě k vlastní účinnosti. A možná soudy u nás budou rozhodovat o tom, která z češtin je ta pravé a která levá. Furt je co dělat, což?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
