Čekání na zázrak

Na počátku dnešních potíží Karlovarského porcelánu bylo vysoké úvěrové zatížení podniku, říká jeho generální ředitel Vlastimil Argman. Na mysli má časové období záhy po revoluci: začátek 90. let. K tomu se později přidaly další negativní faktory, zejména extrémně silná koruna, která měla na firmu závislou z téměř tří čtvrtin na vývozu doslova smrtící dopad. Své udělala i stoupající cena plynu. A ačkoli to může znít jako vtip, bez viny není ani Usáma bin Ládin. Teroristické útoky jeho organizace na Spojené státy 11. září 2001 také způsobily pokles zájmu o produkci Karlovarského porcelánu.

Plíživá krize se ke stavu, kterému říkáme začátek konce, dostala loni v září, kdy nedostatek provozního kapitálu vedl k soudnímu vyhlášení insolvenčního řízení na Karlovarský porcelán. 14. října následovalo vyhlášení bankrotu a začátkem prosince se firma dostala do konkurzu, což znamená, že její majetek musí být zpeněžen pro uspokojení pohledávek věřitelů. V té době se zaměstnanci společnosti víc a víc potýkali s důsledky největší noční můry pro každého, kdo řádně plní své pracovní povinnosti: ve sjednaném termínu nedostávali plný plat. Co to znamená člověka, jenž pobírá mzdu pod celostátním průměrem a žije takříkajíc z ruky do úst, dokáže plně pochopit jen ten, kdo něco takového zažil.

Výroba porcelánu|foto: www.thun.media

Přesto lidé, navzdory krajně nepříznivým okolnostem, zůstali vůči své firmě loajální - a společně s jejím vedením čekali na zázrak. Ten měl mít podobu nového vlastníka, který by společnost převzal, nasypal do ní dostatečný kapitál a výroba porcelánu tak mohla získat novou perspektivu. Nic takového se do začátku tohoto týdne ovšem nestalo, a tak insolvenční správce byl nucen oznámit, že k 31. lednu dostávají všichni zaměstnanci výpověď. Ta je dvouměsíční a pokud se do té doby nenajde toužebně, ale stále marně očekávaný nový majitel, výroba v provozovnách Karlovarského porcelánu po dvou stoletích skončí. Je to jen slabá naděje a vedení firmy i zaměstnanci ji uchovávají pouze proto, že umírá jako poslední. V každém případě přinesou následující týdny odpověď na otázku, jestli dobro vítězí nad zlem jenom v pohádkách, anebo, alespoň občas, také v běžném lidském životě. Protože zachování pracovních míst a opětovné získání pravidelného příjmu pro bezmála jedenáct set zaměstnanců společnosti Karlovarský porcelán tím, co nazýváme dobrem, bezpochyby je.