Bavorský les je stvořený pro sněžnice. Ale pozor, jsou to náročné výlety

Na území Národního parku Bavorský les se návštěvníci mohou procházet po zhruba 350 kilometrech značených pěších tras. Většina z nich přitom není v zimě pluhována ani se na nich nepřipravují strojové stopy pro běžecké lyžování. A tak jsou to trasy doslova jako stvořené pro výlety na sněžnicích. 

„Všude tam, kde jsou značené turistické cesty, tam se dá dojít, ale musíme si uvědomit, že tam musíme vystoupat zezdola. Takže třeba túry k Šachtám nahoře můžou mít i dvacet kilometrů. Nejjednodušší jsou túry na Luzný, Roklan nebo na Falkenstein. Když vyjdeme z těch posledních parkovišť, jsou do deseti kilometrů," potvrzuje koordinátor přeshraniční Spolupráce národních parků Šumava a Bavorský les Pavel Bečka.

Je nutné počítat s tím, že ujít i jen deset kilometrů na sněžnicích je o dost těžší než jít deset kilometrů třeba na jaře po turistické stezce bez sněhu. Je potřeba mít dobré vybavení, tedy oblečení a obuv, mít s sebou pití, nějaké jídlo, a to i v případě, že byste šli třeba na Luzný, kde funguje horská chata. Je potřeba počítat se všemi variantami počasí a také si dobře rozvrhnout síly.

Do Národního parku Bavorský les ale můžete vyrazit i s rodinou třeba na stezku v korunách stromů do Neushönau, či do nedalekého návštěvnického centra Hans-Eisenmann Haus případně do návštěvnického centra Haus zur wildniss v Ludwigstahlu.

„Velmi oblíbený je třeba jelení výběh ve Sheuerecku, když tam napadne hodně sněhu a poprvé jdou jeleni ke krmelcům, prodírají se tím vysokým sněhem. Jsou to pak pěkné záběry. Ale současná zima moc sněhová není ani na bavorské straně," dodává Pavel Bečka.

Návštěvnická centra jsou v provozu i na české straně. V Národním parku Šumava, kde můžete vyrazit třeba na Kvildu za jeleny či rysy nebo do Srní pozorovat z dřevěné lávky zimní aktivity vlků, kteří žijí v tamním výběhu.