Bariéry

Odstraňování nejrůznějších bariér – tím se vyznačovala doba po převratu v roce 1989. Tou nejhroznější bariérou, která u nás jako první padla, byla pochopitelně tak zvaná železná opona, pro většinu obyvatel neprostupná hranice, která nás oddělovala od svobodného světa. Padly i další bariéry, společenské – začali jsme volně vcházet do dříve zakázaných institucí. Lidem zdravotně postiženým se upravovaly vchody veřejných budov aby byly bezbariérové, na přechodech místo obrubníků nájezdy. Šlo o to, aby i lidé různě postižení mohli do společnosti, dnes říkáme, aby se do ní integrovali. Snahy, aby vyloučených bylo co nejméně, můžeme nazvat humanizací společnosti, která bere ohledy na slabší. Bezbariérovost je symbolem rovnosti. To byla radostná doba, v níž se bořily i jiné hranice – například předsudky sociální nebo etnické.

Ani nevíme, kdy a jak se doba změnila, ale současnost můžeme označit jako období budování nových bariér. Vyrůstají všude kolem nás pod záminkou, aby nás chránily před nějakým ohrožením, třeba nadměrným hlukem, podobně jako nás měla chránit ta slavná železná opona před vpádem imperialismu. Nesmyslně vysoké a dlouhé zdi rostou nejen kolem železničních tratí, ale také kolem silnic, bytelnými zdmi si někdo ohrazuje svůj dům jako panství. Cítíme také, že bohatí nebo mocní se oddělují od chudých, silnější vytěsňují slabší, bílí černé a tak dále. Klademe mezi sebe zátarasy politické, generační ba i profesní, kdy i kolegy odděluje strach ze ztráty pozic či zaměstnání. A s bariérismem se snoubí také kariérismus.

Protihlukové bariéry hubí ptáky|foto:Karel Makoň

Nové bariéry ovšem zasahují také do přírody, brání v přirozeném pohybu zvěře, ohrožují ptáky. Karel Makoň z Plzeňské záchranné stanice živočichů podává podnět k okamžité úpravě nově vybudovaných bariér v Plzni - Bručné a u Nové Hospody u silnice od Domažlic. Bariéry z čirého skla se sice tváří, jako by ani nebyly, ale pro ptáky právě bariéra z čirého skla je stěnou smrti. Nalepená silueta dravce nepomáhá, což se dávno ví. Karel Makoň upozorňuje, že zvláště v době, kdy se ptáci stahují do měst, jde měsíčně i o desítky uhynulých ptáků. Na dokumentárních fotografiích, které zaslal některým institucím a sdělovacím prostředkům, drží v rukou mrtvé stehlíky, dlaska, krahujce i strakapouda. Na opakované stížnosti ochranářů na nevhodný způsob budování protihlukových bariér žádný z odpovědných orgánů nereaguje. Jako by nás od těchto institucí rovněž oddělovala nějaká bariéra, která se také tváří, jako by nebyla, ale všechny dobré úmysly se o ni spolehlivě tříští.