Autorka povídek ze Stříbrné je šťastná i bez televize a s vanou na dvorku

V první části líčí své příhody z časů dospívání, v druhé pak příběhy ze současnosti a nedávné minulosti. Knihu zdobí reprodukce autorčiných obrazů. Co autorku přimělo k psaní? „Vlastně za to může Covid. Já jsem se ho lekla a zavřela se do baráku. Nechtěla jsem ale ztratit kontakt s vesnicí, tak jsem všem začala posílat krátké fejetony a humorné povídky. Odezva byla taková, že mi lidé psali: Piš, Drahunko, piš, vždycky se hezky zasmějeme,“ řekla Drahomíra Němcová Jandová.

A tak o sobě dala vědět prvním dílem povídek s podtitulem Už bylo v Podkrušnohoří dost slz. Líčí v něm například, jak se pokoušela vyrobit vaječný likér, jak cvičila na Spartakiádu, vyrážela za zábavou do restaurace na vrchu Bleiberg. Čtenáři se dočtou i to, že umí uvařit „držkovku“ z houby choroše. Už napsala povídky, které by vydaly na několik dalších dílů, ve kterých chce třeba popsat to, jak se jí žilo v Českém ráji, na jihu Francie a v Americe.

Autorka o sobě píše, že si topí dřevem ve starých smaltovaných kamnech, vanu má na dvorku, telefon, televizi ani ledničku nemá. S civilizací ji spojuje počítač a osobní kontakty. „Já jsem celý život nemohla tvořit tak, jak jsem chtěla, protože jsem se starala o rodinu. Teď konečně mohu psát, kreslit, vyřezávat a tkát. Veškerý čas věnuju tvorbě. Mám vanu na dvorku a žiju v podmínkách, které by asi běžný člověk nevydržel. Ale jsem spokojená a šťastná,“ svěřila se žena ze Stříbrné.

Publikaci Drahuščiny povídky vydalo nakladatelství NH Savana, má 85 stran a získat ji lze například v některých infocentrech v Karlovarském kraji.