Auta stojí, vlaky taky

Připomínat v těchto dnech laskavému posluchači sníh je jako obracet kudlu v ráně nebo dráždit chřestýše bosou nohou. O tom , který napadal v první půlce ledna, smýšlejí dobře snad jen děti - a to si ještě říká kdoví jestli. Většina dospělé populace hledí především na praktické aspekty téže, a vidí - slovy jednoho českého filmu - samá negativa a sociální nejistoty. Mokré boty. Ranní cvičení s lopatou podél nepojízdného auta. P-ohyby přískokem přes hromady sněhu na krajích chodníků. Trapné chvíle, kdy se člověk složí jako šraňky na ulici jen letmo posypané, takže budí zdání, že ač ještě neodbilo poledne, již požil.

Subjekty, na které se nenávist prostého lidu obrací nejvíc, jsou kromě podniků komunálních služeb podniky dopravní. V soutěži o největšího otluka pak suverénně vítězí České dráhy, spolek, jehož úradky jsou stejně nevyzpytatelné jako úradky Páně. Organizace, která do našich životů vnáší napětí a adrenalin. Organizace, která, ačkoli to tak nevypadá, pečuje o psychologickou výbavu populace, zvyšuje její odolnost a umožňuje připravit se na různé mezní situace, které život přináší.

Sníh|foto:Tomáš Adamec

Bydlím na periferii Prahy, na frekventované trati a jako neřidič jsem na vlak dost odkázaný. Prožívám tudíž s Českými drahami neuvěřitelná dobrodružství. A že mám cestování vlakem přes různá příkoří rád, naučila mě léta s nimi cynismu a jisté perverzní zvědavosti, čím cestujícího (můžeme také použít slova rukojmí nebo oběť) zase překvapí. Má oblíbená situace je tato: řekněme, že v 8:50 přijdete na nádraží, abyste odjeli vlakem v 8:54. V 9:00 je oznámeno zpoždění čítající 20 minut. V 9:12 přijíždí a zase odjíždí autobus MHD, další jede za půl hodiny. V 9:13 hlas z chrchlavého nádražního amplionu oznamuje, že se rozbila lokomotiva a vlak v 8:54 tudíž nepřijede. Vlak v 9:24 je přislíben asi v 9:30. V 9:35 vlak v 9:24 resp. v 9:30, přijíždí. Tato základní figura se odehrává i dvakrát do týdne a má desítky variant a vyústění. Nejzábavnější z nich je koncovka, kdy kýžený vlak - slovy písně Oldřicha Janoty - "náhle stojí, asi tak v půli cesty. Zbývá vzdát čest padlému stroji, a zbytek dojít pěšky."

Z tohoto důvodu jsem byl jejich výkonem v první půli ledna vyloženě nadšen. Jako by konečně padly všechny zábrany, protože konečně nastala ta Velká objektivní příčina, která vysvětlí všechny lapsy a kolapsy. Blahoslavený sníh!

vlaky nabraly zpoždění|foto:Marián Vojtek

Dobře, ono se mi to mluví, když některé scény nezažívám na vlastní kůži. Má choť chodí do práce v ranní špičce a vlak je pro ni z různých důvodů nejvýhodnější spoj. Její zážitky tak byly minulý týden plné záhadně zmizelých souprav. Jejím nejoblíbenějším výrazem se stala "mimořádnost v dopravě": tento termín zahrnuje široké portfolio patálií, které jsou pro cestujícího na dráze denním chlebem. Bylo velkým úspěchem, když ze čtyř vlaků, které u nás měly za hodinu zastavit, přijely dva. Obvykle to dokázal jen jeden. Na nádražích se dály scény, které známe z cestopisných dokumentů o životě v Indii, a když nějaký vlak konečně přijel, na nástupištích panovaly zákony džungle a přirozeného výběru.

zasněžené auto|foto:Jan Rosenauer

Vrcholný výkon, hodný Davida Copperfielda, byl podán na naší trati minulé úterý. Vypravili jsme se takhle odpoledne vlakem do města. Vlak, považte, dojel. Po cestě však záhadně permutoval v soupravu, která měla dojet do cílové stanice půl hodiny po něm.

Tento kousek, dovolím si říci, překonal už jen celostránkový inzerát v denním tisku, kterým vůdce modré armády vzkázal veškerenstvu, že dráhy sníh nezavál.

Přesto přese všechno bych byl rád, aby můj rozklad nebyl brán jako nactiutrhačský útok proti modrému sboru. Naopak! Cílem mého rozkladu bylo dokázat platnost úsloví, že co tě nezabije, to tě posílí. Že modrý trenažér nás vlastně nakonec činí lepšími, odolnějšími proti protivenstvím. Budeme-li se na něj dívat tímto úhlem pohledu, možná i snáze pochopíme, oč mu vlastně jde, proč činí, co činí a proč je takový, jaký je.