20 let od tragické nehody u Nažidel. Život změnila pozůstalým i záchranářům

V autobuse cestovali účastníci lyžařského zájezdu, především členové plaveckého oddílu Slovan Karlovy Vary. Sedmnáct lidí zemřelo na místě, další tři podlehli později následkům zranění.

„V půl desáté večer jel autobus se sokolovskou poznávací značkou ve směru od hraničního přechodu v Dolním Dvořišti na Kaplici. Sjel vlevo mimo vozovku, kde se v přibližně sedmimetrové strži převrátil.“ Těmito slovy tehdejší jihočeský policejní mluvčí Dušan Klícha oznamoval přímo na místě nehody první informace novinářům.

U havárie zasahovalo zhruba sto lidí. Postupně si všichni víc a víc uvědomovali rozsah do té doby zcela nevídané tragédie. Událost okamžitě zaplnila všechny zpravodajské relace v zemi.

Havarovaný autobus u Nažidel|foto:Hynek Klimek, CNC / Profimedia

Jedním ze zasahujících záchranářů byl tehdejší ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje Jan Tuček. Když dnes stojí na místě nehody, pociťuje podle svých slov silné mrazení v zádech.

„Ta vzpomínka je i teď velmi nepříjemná. Já jsem neměl službu, přijel jsem asi po půl hodině, když už tady byly sanitní vozy, ale i tak to bylo pořád velmi tragické. Byl to pohled, na jaký jsem nebyl zvyklý, ačkoli jsem dlouho jezdil se záchrannou službou,“ říká.

Za viníka nehody soud označil řidiče autobusu Pavla Krbce. Podle znalců jel v nebezpečném úseku příliš rychle. Dostal za to osmiletý trest odnětí svobody.

Nehodu slyšeli v přímém přenosu

V místech nehody na tragédii dodnes upozorňuje symbolický památník, který vznikl z iniciativy pozůstalých. Část z nich se na místo havárie k symbolickému památníku pravidelně vrací. Někteří tam na oběti dopravní nehody zavzpomínají i dnes.

O svého jednadvacetiletého syna při nehodě přišel i Karel Hart, který jako jeden z mála pozůstalých o událostech před dvaceti roky dokáže mluvit na mikrofon: „Jezdíme tam. Je to pietní vzpomínkal. Všichni by se tam měli zamyslet nad svých životem a že jsme tak křehký článek našeho života, že by si měl každý uvědomit, že žijeme jen jednou.“

O smrti syna se jeho rodiče dozvěděli nejhorším způsobem. „Věděli jsme, že v ten den odjíždí autobus. Manželka mluvila v onen osudný čas se synem přes mobil a celou tu tragédii slyšela v telefonu. My to měli v přímém přenosu,“ říká.

Karel Hart při vyšetřování usiloval o potrestání řidiče autobusu. Výši trestu pan Karel ale s odstupem času komentovat nechce. Neboť jak říká jemu ani dalším pozůstalým to ztracené členy rodiny nikdy nevrátí.

Ani po nehodě se na místě z hlediska bezpečnosti nic nezměnilo

Prakticky ihned po nehodě začali představitelé státu a státní správy mluvit o nutnosti úpravy silnice I/3 v daném místě. Na dopravní bezpečnost apeloval i tehdejší prezident Václav Klaus, který byl v době havárie ve funkci hlavy státu pouhý den.

„Moc bych prosil, buďme i na našich silnicích pokornější, ohleduplnější a dávejme dobrý pozor na to, co každý z nás činíme,“ zdůraznil.

I přes sliby politiků se ale dvacet let po nehodě z hlediska bezpečnosti na místě prakticky nic nezměnilo. Podle lékaře Jana Tučka je přitom úsek zcela nevyhovující. „To je silnice, která sloužila dobře za socialismu, ale teď, kdy je tady veliký provoz, to naprosto nestačí,“ připomíná.