Řemesla na západě Čech: zahradnictví
Říká se, že zahradnické řemeslo je staré jako lidstvo samo. Nevěříte? Pojďme se tedy nejprve podívat, kam až sahají kořeny tohoto oboru.
Charakteristika profese zahradník je velice široká. Patří sem květinářství, sadovnictví, ovocnářství a zelinářství, ale také vázání a aranžování květin, výroba věnců a zahradní architektura. Už Jan Ámos Komenský ve svém díle Orbis sensuálium pictus tvrdil, že prvním zaměstnáním člověka bylo zahradnictví, protože prvním zahradníkem byl Adam, který se staral o pozemský ráj. Ale historie je jasně daná. Když člověk přestal být pouze lovcem, začal se usidlovat, a potřeboval si také něco vypěstovat. Tím pádem svoje území musel ohradit nebo chcete-li zahradit, a tak vzniklo slovo zahrada. Skutečně tedy můžeme říct, že zahradník je jedno z prvních řemesel vůbec.
Profese zahradníka není vůbec jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Své o tom ví Jiří Šindelář z Občanského sdružení Berkut, kterému se podařilo znovu obnovit zdevastovanou Botanickou zahradu v Bečově nad Teplou.
Co tedy zahradník ke své práci potřebuje?
Potřebuje mít trpělivost, chuť vůbec do té práce a především potřebuje mít dostatečné znalosti. A to je právě to, co našemu oboru v poslední době trošku schází. Myslím si, že i to pojmenování zahradník trošku degradovalo. V antice, renesanci nebo baroku zahradníci byli nejuctívanější lidé na šlechtických sídlech. Bohužel se stalo, že dnes kdo nemůže studovat nic jiného, tak studuje alespoň v tom učňovském školství zahradničinu.Ale zahradničina je tak složitý obor, který v sobě musí skloubit znalosti klimatické, pedologické, geologické, znalosti o organismu, nebo klasickou nauku o buňce. Zkrátka je to profese tak komplexní, že si nezasluhuje opovrhování, ale naopak vyzdvihování.
V čem se botanická zahrada od těch tradičních zahrad, které známe, liší?
Je to hlavně v té míře pečlivosti a důslednosti při starání o samotné rostliny, protože zde si nemůžeme dovolit nějaké časté úhyny a nemůžeme si dovolit vysazení na špatném stanovišti. Ty rostliny jsou většinou tak cenné a jedinečné, že právě důslednost je hrozně důležitá.
Jak je tedy důležitý výběr té, či oné rostliny do určitého prostředí?
Ten je zcela zásadní. Každý si asi přeje, když něco zasadí, aby mu to spokojeně rostlo. Botanické zahrady mají privilegium v tom, že si můžou dovolit zkoušet rostliny pocházející i z atypických klimatických pásem nebo z jiných světadílů. Ale klasické zahradnictví právě dbá na to, aby zahradník klientovi nebo na to místo, kam sází, vysadil to, co tam opravdu spolehlivě roste a co nebude mít vliv na tu následnou péči i v ochraně před chorobami a škůdci.
Jaké druhy nářadí jsou důležité pro zahradnickou práci?
Říká se , že správný zahradník musí mít tvrdé srdce a ostrou sekeru. To znamená, že potřebuje opravdu všechny nástroje, kterými se nechá něco narušovat. Tedy motyky a rýče na přípravu půdy, a pak samozřejmě sekyry, pilky a nůžky na péči o nadzemní část rostlin.
Příkladem, že i profese zahradníka může patřit k řemeslům, které se dědí z otce na syna, je pan Karel Mráz z Karlových Varů. Vyrůstal v zahradě svého otce, a jeho budoucí povolání tak bylo vlastně předurčeno. Jako zahradnický profesionál funguje už 40 let a jak říká, je to práce zajímavá především proto, že se pracuje jenom s živým materiálem. Zamyslel se také nad tím, co je potřeba, aby se z člověka stal dobrý zahradník.
Já myslím, že základ je u všech řemesel si stejný. Kdo má zájem o práci, kdo chce u ní přemýšlet, tak tomu se prostě v tom oboru daří.
Jaké byly trendy třeba před 25 lety, a jaké jsou dnes? O co mají zákazníci třeba v sortimentu květin největší zájem?
Bude to možná znít paradoxně, ale za posledních 10-15 let se české zahradnictví tak změnilo, že se u nás přestává pěstovat. Dováží se všechno z Holandska Belgie, Polska nebo Itálie, kde technologické postupy jsou naprosto jiné než jsme byli zvyklí tady u nás v Čechách. Takže kromě několika zahradnických podniků, které dělají převážně letničky, tak se u nás prakticky z květin nic nepěstuje. Lidé dnes mají větší zájem o okrasnou zahrádku, což souvisí s růstem životní úrovně. My se specializujeme především na řezané květiny. Dominuje růže, čím dál víc se prodává orchidejí, standardní jsou gerbery, hodně chryzantém, protože to je květina, která hodně vydrží. A už to není ta chryzantéma našich babiček, které říkaly, že je to dušičková kytka. Když jsem začínal, tak třeba na MDŽ, které se slavilo, byly jenom tulipány a narcisy. Těch jsme potřebovali zajistit jen pro Karlovy Vary zhruba 300 tisíc květů. A to byl nepředstavitelný úkol. Dneska jsou narcisy, tulipány nebo obecně cibuloviny jenom zlomkem celkového množství řezaných květin.
Jak vidíte vy sám profesi zahradníka do budoucna. Má tento obor šanci na přežití?
Já jsem přesvědčen, že šanci na přežití má, že jeho význam stoupne, protože lidé se budou přiklánět víc k přírodě, a chceme-li zlepšit životní prostředí, které je podmínkou toho aby vůbec člověk přežil, tak se bude muset sázet víc zeleně a využívat všechny plochy, které jsou volné, nebo které se dají osadit a ozelenit.
O tom, že zahradníci a zahrádkáři jen tak nevymřou svědčí i fakt, že po houbaření je zahrádkaření druhým největším českým fenoménem. Své o tom ví i paní Alena Voříšková, která je majitelkou zahrádky v jedné z karlovarských zahrádkářských kolonií už přes 20 let. Pro ní je ten její kousek zeleně vším, už jenom proto, že je velkou milovnicí květin..
Já nepěstuji žádné ředkvičky nebo brambory, protože to je hodně práce. To si nakoupím někde jinde. Ale ty kytičky, ty mě vždycky potěší. Mám tam nádherné lilie, gladioly a přes stovku tulipánů v různých barvách. Je to nádherné. Mám tady ale také jabloně, ovocné keře jako rybízy, angrešty, maliny a ostružiny. Dneska mám už všechno uklizené a připravené na zimu, a už se těším na jaro.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
