Zpívání je společná práce i radost

Dneska ( 11.3.) se v rodinách čtyřiceti osmi členů Plzeňského dětského sboru ve věku od dvanácti do devatenácti let balí cestovní tašky a kufry.

Dívkám pochopitelně nesmí chybět jejich dlouhé šaty, které si oblékají na koncerty. Jasně červený satén se čtvercovým výstřihem, ozdobený jakousi suknicí z béžového, černého nebo tmavě červeného šifonu. Chráněny obalem budou róby v autobusu v úložném prostoru viset na tyči, aby se nepomačkaly. 5 kluků, kteří jsou v jasné menšině, vystupuje v černé košili a kalhotách.

Koncert|foto: pds.wz.cz

Chystají se všichni do Amsterodamu na Mezinárodní festival pěveckých sborů. Ještě nikdy na tomto prestižním mezinárodním festivalu žádný český sbor nevystupoval. Trému ale z toho nemají. Vždyť za bezmála tři desítky let své existence posbíral Plzeňský dětský sbor mnohá ocenění na soutěžích a festivalech, navštívil řadu zemí v Evropě, ale i Spojené státy americké a Kanadu. Všude, kde vystoupil se svým rozsáhlým repertoárem - od lidových písní různých zemí přes klasiku a skladby současných autorů až po muzikálové evergreeny - všude ho čekaly nadšené ovace. Pravidelně se jeho členové scházejí na společných zkouškách jednou týdně v Základní umělecké škole Bedřicha Smetany na plzeňské Letné, i když pravda, před koncertem to bývá častěji.

Cesta do země tulipánů však tentokrát není jediným cílem plzeňských zpěváčků. Odtud se přesunou do Limoges, partnerského města Plzně ve středozápadní Francii. A i když budou v tomto prostředí poprvé, nejedou do neznámého - tedy přesněji řečeno za neznámými. V minulém týdnu totiž členové Plzeňského dětského sboru hostili své - teď už přátele - z obdobného sboru z Limoges. Mladým Francouzkám a Francouzům, studentům zpěvu na tamní konzervatoři, se u nás moc líbilo. Bydleli v rodinách členů sboru, poznali nejen naše město, ale i Prahu, zazpívali studentům plzeňského gymnázia na Mikulášském náměstí. Tam také při besedě prozradili, co je u nás překvapilo - například že ve školách chodíme v papučích, když oni v botách, že se sprchujeme večer, když oni ráno a že voda stojí v restauracích víc než pivo. Inu - jiný kraj jiný mrav, i když zpívat umíme stejně.

Vyvrcholením návštěvy byl páteční společný koncert. Nejdřív nastoupili v černém oblečení s barevnými šálami francouzští hosté. Bezmála čtyřicet sympatických zpěváků, od malých po takřka dospělé, rozeznělo pod vedením svého temperamentního sbormistra aulu Pedagogické fakulty Západočeské univerzity nejdříve barokní hudbou a pak dokonce i Dvořákovými písněmi a to prosím česky! Potom nastoupilo přes padesát našich sličných dívek v červeném, 5 hochů v černém a pod vedením své křehké a usměvavé sbormistryně Bedřišky Koželuhové předvedli velmi přesvědčivě svůj pestrý repertoár. Pak je zas vystřídali francouzští přátelé a nakonec si společně zazpívali slavný šanson Charlese Treneta o moři - La mer. Všichni jsme ani nedýchali - natolik nás oslovilo moře tónů, moře pocitů, moře přátelství. La mer.

Logo|foto:Český rozhlas

Když jsem se několika dívek a chlapců, kteří už jsou členy sboru léta (někteří prošli i přípravným oddělením, jako jsou Javořičky), co je na tom zpívání pořád baví, nerozmýšlejí se. Stejný zájem, to jest zpěv, cestování, kamarádi. Jak říká jejich sbormistryně Bedřiška Koželuhová: Sbor, to je nejen společná práce, ale i radost. Má pravdu, děti nacházejí ve svém sboru a při setkáních s členy dalších souborů u nás i v zahraničí kamarády 'stejné krevní skupiny' a taková přátelství vydrží mnohdy na celý život.