Zdeněk Vyšohlíd: Svatodušní pondělí a demokracie

Svatodušní svátky či letnice mají dlouhou a bohatou tradici. Jízda králů na Moravě se od nás, z dálky, zdá být spíš folklórní slavností, ne náboženskou. Ale kousek od Kdyně nebo Domažlic, v bavorském Kötztingu je svatodušní jízda, Kötztinger Pfingstritt, ohromná událost! Ze širokého okolí osedlají koně, používané pro práce v lesích, a když pak projíždějí městem - víc než tisíc koní s jezdci, kteří se hlasitě modlí - chvěje se nejen dlažba městských ulic.

Bavoři oslavují nejen katolickou tradici, ale také demokracii.

Připomíná katolické Bavorsko něčím ateistické Česko? Vždyť jádro věřících v plzeňské diecézi - to je podle biskupa Františka jen "asi deset tisíc lidí". Co spojuje nevěřící v Čechách s věřícími v Bavorsku? Tradice respektu, vyznávání hodnot. V Kötztingu je vnímána jako tradice darů Ducha svatého; uděluje jich nespočet, abychom "mohli být užiteční" (jak stojí v Písmu). Jde Zvláště o sedm darů: moudrost, rozum, radu, sílu, umění a zbožnost a bázeň Boží. Jsou to dary pro demokracii bezesporu užitečné, respektované i nevěřícími. Ano, o zbožnosti a bázni Boží my ateisté nemluvíme, mluvíme o přírodě. "Přírodou," učil velký filosof a matematik Descartes, "nerozumím nic jiného než buď samého Boha, nebo řád stvořených věcí, zřízený Bohem". Je to souhrn věcí a sil, faktorů, skalárů a vektorů.

Ať už moudrost a rozum atd. jsou dary Boží, nebo je máme od přírody - jsou základem a předpokladem slušného života i demokracie. Kolik z toho, z těchto darů, má - a kolik toho postrádá naše dnešní společnost a naše dnešní politika?

Demokracie není jen systém volení zástupců a delegování moci, ale je to především stav mysli. A my to asi nechápeme. Prvních čtyřicet let mého života se říkalo, že demokracie je vždy třídní, jen pro vládnoucí třídu. Bylo to špatně.

A dnes? Neříká se sice, že demokracie je tu jen pro tzv. "úspěšné", ale říká se cynicky, že smyslem demokratické politiky je ovládat toky peněz a rozhodovat, kam budou směřovat. Hodnotou je dovednost z demokratického systému těžit. Zda to lidem přináší víc radosti, nikoho nezajímá. Kdo kdy slyšel z úst politiků slova zájmu o to, jak naši mizérii vidí ti neúspěšní? Arogance mocných se vyznačuje nezájmem o ne mocné.

Proto jsou tu také revolucionáři. Nechtějí ze systému těžit, ale chtějí ho změnit, nebo rozbít a vybudovat jiný.

Ani ti první, ani ti druzí nevidí, že demokracie je možnost, síla lidské mysli, síla myšlení každého občana, každého z nás. Přál bych si, aby se každému mohl vybavit zážitek slavnostní jízdy tisíce koní v Kötztingu, těžkých statných koní, jejichž podkovy duní v dlážděných ulicích města - a modlitby jezdců. Modlí se hlasitě, velmi hlasitě, až se celé město chvěje slovy díků. Ta modlitba jezdců rozechvěje každého, každého člověka, občana, demokrata. Také ateistu! Neznaboha ne. Demokracie není pro neznabohy.