Zdeněk Vyšohlíd: Jak dopadne srovnání českých a německých důchodců? A politiků?

18. březen 2013
Publicistika

V tradici pohledů přes hranice patří ČRo Plzeň k průkopníkům. Jsou to pohledy hledající rozdíly i podobnosti - a to nejen v životě příhraničních regiónů. Ve svém dnešním komentáři připomíná Zdeněk Vyšohlíd program pravicové politiky sousedního Německa: sociálně tržní hospodářství.

Říká se, že ďábel je skryt v detailech. Já si to nemyslím. Detail je detail, podrobnost. Potíže jsou v souvislostech.

Když se v nich ztrácíme a nezvládáme je, je zle: Máme problém. Ale zvládneme-li je, problém jsme vyřešili.

Je třeba sledovat souvislosti a řešit problémy - to znamená dívat se přes hranice věcí, nebo i přes plot, jak to dělá soused, ba i přes státní hranice - jak tam to dělají, jak tam to chodí.

Čert mě může vzít, když vidím, že v Bavorsku, bohatším než naše česká vlast, mají levnější i ubrousky do kuchyně. Mám to blízko, tak tam kupuji spoustu věcí. I když: Ne všechno je tam levnější, to vůbec ne! A hlavně: Ne všechno se tam dá kupovat. Například vodu z vodovodu! Do dřezu v kuchyni, do sprchy i na záchod. Bez vody to zkrátka nejde - život bez vody, to je jako důchodce bez důchodu! Jenomže bavorský důchodce má jednak nesrovnatelně vyšší důchod, a potom: i na předměstí velmi bohatého Mnichova platí za kubík (v přepočtu) 41 korun. Český důchodce platí dvojnásobek: v průměru asi 80 korun! Stokrát víc než v roce 1990!!

Zato jsme Bavorsko předběhli v privatizaci vodovodů a kanalizací. I ve zvyšování daní za vodu jsme rychlejší: naše daň je více než dvakrát větší než bavorská!

Blahobyt Německa po prohrané válce nastartovalo sociálně tržní hospodářství. Byla to politika CSU, tj. Křesťansko sociální unie - a je dodnes. My v Česku jsme se tomu vysmívali jako "třetí cestě" - a odmítli tuto alternativu. Šli jsme svou cestou a jsme, kde jsme.

Vymysleli jsme, že budeme k elektřině ze sluníčka násobně štědřejší než bohatí Němci. Bude to stát bilión. A to už nechápu; ještě milión chápu: je to hodně; rozumím i, co je miliarda, to je tisíc miliónů. Ale bilión, to je tisíc miliard - to je na mě moc. Naštěstí to budeme my občané, také důchodci, splácet v ceně elektřiny několik desetiletí.

Myslím, že nám v tom nepomůže ani nový pan prezident.

Použiji-li jeho slovník z dob ještě předprezidentských, kdy mluvil o novinářích jako o hlupácích, ba žumpě, musím se otázat: a co naši politici, panstvo to malostranské, ti přece museli být také hlupáci, když takovou nehoráznost schválili a nic proti ní nepodnikli. Hlupáci větší než novináři! Protože jinak by museli být darebáci. Řečeno předprezidentským slovníkem: Žumpa.

Pošilhávám-li teď přes hranice po názorech na evropskou integraci, doufám, že se náš nový prezident nevydá v Klausových euroskeptických stopách do izolace; Bernd Posselt (jemuž inteligenci ani znalosti nikdo neupře, ačkoli je jak politik, tak i vynikající novinář), tedy Posselt tvrdí, že v této izolaci jsou jen anglický premiér Cameron, pražská vláda a česká ODS. Osamoceni v celé Evropské unii - která dnes směřuje k integraci, k federalizaci. Jestliže ji Angličané už nebudou chtít, bude to jejich rozhodnutí, říká Posselt. Ale Skotsko a Skotové, dosud významná součást britského království sní o samostatném království skotském - ale ani v nejmenším je nenapadne opustit EU. Opustit United Kingdom - to jo, ale Evropskou unii? Takový nesmysl federalisticky smýšlející Skotové nepřipouštějí.

Posselt argumentuje inteligentně. Mluví velmi kultivovaně - až státnicky. Mnohým by mohl být vzorem.

autor: Zdeněk Vyšohlíd
Spustit audio