Zázračné divadlo

Stálí posluchači rozhlasových her Miroslava Buriánka vědí, že jeho režii charakterizuje nejen tvůrčí zaujetí a přesná práce s herci, ale také zalíbení v experimentu a provokaci. Tentokrát je ale čekalo překvapení. Na pořadu byla čistá klasika.

Miguel Cervantes patří mezi tvůrce tzv. zlaté éry španělského divadla a literatury. Narodil se roku 1547 v chudé zemanské rodině a po studiích v Madridu a v Seville započal bouřlivý život plný dobrodružství. Nejprve se stal vojákem a v slavné bitvě u Lepanta při vítězství nad Turky utrpěl zranění a ochrnul na levou ruku. Vzápětí upadl do zajetí berberských pirátů a prožil 5 let v otroctví. Po návratu do Sevilly byl jmenován komisařem pro zásobování armády a později výběrčím daní. Dvakrát byl uvězněn pro dluhy a jednou pro podezření z vraždy. Na stará kolena se rozhodl stát se spisovatelem, aby zlepšil svou neutěšenou finanční situaci. K penězům si nepomohl, ale zato své jméno proslavil. Stalo se tak roku 1605, bylo mu 58 let a vydal 1. díl knihy Důmyslný rytíř don Quichote de la Mancha.

Z natáčení hry Miguela de Cervantese: Divadlo zázraků|foto: ČRo Plzeň

Cervantes knihu zamýšlel jen jako satiru na rytířské romány, ale jeho vyprávění bylo tak plné rozmanitých postřehů, životní moudrosti, soucitu i absurdit, že rázem získalo pozornost, vešlo do kulturních dějin a stalo se inspiračním zdrojem pro všechny druhy umění. Don Quichote je navždy zvěčněn i v různých úslovích a přirovnáních.

Hříčka Zázračné divadlo vznikla až r. 1615, rok před básníkovou smrtí. Je součástí souboru Osm komedií a Osm meziher, což jsou krátké humorné výjevy z tehdejšího života. Na rozdíl od dona Quichota si její hrdiny sotva kdo zamiluje. Jednu stranu představují prohnaní obchodníci s uměním a druhou nadutí a omezení radní. Hra začíná příjezdem kočovného divadla s podivně nedostatečným vybavením. Nejsou tu žádné kulisy, ani herecký soubor, jen principál, principálka a trpaslík hrající na housle. Obecní hodnostáři povolí představení pro místní honoraci. Jsou však upozorněni, že umělecké výjevy uvidí jen dobří křesťané vzešlí z počestného manželského lože. Potom začne show, v níž panstvo hraje s podvodníky jejich virtuální realitu. Všichni údajně vidí Samsona, býka, houf myší, zázračnou vodu z Jordánu, lvy a medvědy i krásnou pannu, s níž městský písař dokonce tančí. Bouřlivými reakcemi podvod rozvíjejí. Hru ale nečekaně přeruší vojenský ubytovatel. Přichází s královským rozkazem vyklidit dům a ubytovat 30 vojáků. To pro obec znamená tolik komplikací a omezení, že radní raději tvrdí, že i vojáci jsou součástí divadla. Komisař však nemá smysl pro umění a obecenstvo končí v krvavé řeži. Jen komediantský vůz vesele ujíždí k další štaci a jeho osazenstvo se raduje z honoráře, který si dalo vyplatit předem.

Zaměňování představ a skutečnosti je důležité Cervantesovo téma. Vždyť i don Quichote běžel s obnaženým mečem proti větrným mlýnům v domnění, že vidí nebezpečné vojáky. Potýkání s pravdou je denním chlebem lidského bytí. Vzpomeňme na starobylou pohádku o císařových nových šatech i na moderní komedii Bílá paní s neexistujícím mostem.

foto: Array

Režisér i herci odvedli precizně propracované dílko, které probudilo mnoho asociací. Někomu se možná vybavil i římský filosof Seneca, který na počátku naší křesťanské éry prohlásil: "Do neštěstí nás přivádějí nikoliv věci, které nevíte, ale věci které víte jistě, ale které nejsou pravda." Tuto věčnou zkušenost nám Buriánek barvitě připomněl. Ocenění zaslouží také mistr zvuku Jiří Emil Silovský, který už léta tvoří s Buriánkem sehranou a osvědčenou dvojici. Atmosféru hry vedle zvukových efektů dokresluje i scénická hudba. Jejím autorem je Jiří Žižka. Nelehký úkol měli herci, protože autorův renesanční jazyk není jednoduchý. Dopracovat se v něm k přirozenému projevu před mikrofonem by nebylo možné bez náročné přípravy. Z deseti umělců bych ráda jmenovala alespoň Lenku Krejčíkovou v dokonale zvládnuté roli principálky.