Vzpomínky na Dänikena
Poprvé jsem se s tím jménem potkal pouze přes uši. Samohláskově a souhláskově velmi vyvážené, tedy foneticky příjemné jméno znělo samo o sobě trochu záhadně; jako by tajným písmem byla do jména spolupodepsána osobnost nositele; záhadná tématem i šlechtictvím naráz. Erich von Däniken... Tak začíná fejeton Jiřího Tomáše Blažka, věnovaný této zajímavé osobnosti. Erich von Däniken.
To bylo více než před třiceti lety, kdy z promítání filmu Vzpomínky na budoucnost přišel naprosto fascinovaný kolega, kterému také, jako mnoha jiným, pozměnil autor život, když ho nasměroval k vnímání záhad po svém. Protože jsem tenkrát ten film uviděl se zpožděním, vytvořil jsem si hráz a postavil se do opozice, do řad Dänikenových odpůrců, ale přitom jsem trochu rozpoznával pravdu o tom, že je mi protivný zfanatizovaný kolega a nikoliv pilný Däniken. I takto jsme někdy ovlivňováni, já si to přiznávám, a někdy, dnes už málokdy, opravdu, se takhle hloupě umím zašprajcnout, ale umím ten postoj i změnit. Někdy.
K Erichu von Dänikenovi jsem postoj částečně změnil už tehdy, po shlédnutí filmu, a potom v dalších letech, tak jak jsem namátkou a spíše nahodile, sledoval jeho život a práci. Po nedávném setkání s ním se můj postoj k němu dotvořil. Nemusím s Dänikenem ve všem souhlasit, dokonce v ničem kdybych s ním nesoihlasil, musím mu přiznat úžasnou erudici, obrovské nasazení a zaujetí, pracovitost a vůli, pozitivní zarputilost. Jedním z jeho největších úkolů bylo luštění záhad Velké pyramidy. Já pokládám celé Dänikenovo snažení za jednu obrovskou pyramidu, kterou se snaží prosvítit zkušeností, úsudkem, velkou intuicí a citem. Däniken mně přesvědčil o tom, že není pouhým fabulátorem a demagogem, ale neustále i o svých závěrech pochybujícím člověkem, který trpí nedostatkem důkazů víc, než jiní záhadologové. Má pro to jeden hlavní důvod - hodně o tom všem, co zkoumá, ví.
V tom já spatřuji největší, nebo jeden z největších přínosů tohoto Švýcara, že rozhýbal vědeckou obec stran jejích vlastních argumentů, že i vědce přinutil k pochybám. On, vychovávaný v ortodoxně katolické rodině a šest let i jezuitském semináři, začal tím, že začal pochybovat o neomylnosti Boží. Ptal jsem se ho, odkud ve svých osmašedesáti letech bere energii, jak v tom svém na minuty rozděleném rozvrhu odpočívá. Zavřu oči, opřu se o stěnu a otevřu se vesmíru, řekl mi. Ale bylo z něho cítit a vidět to na něm bylo, že zcela propadl svému uskutečněnému projektu. Mystery Park se to jmenuje, je to ve švýcarském Interlakenu nedaleko Bernu a je to prý fascinující prostor. Pavilóny směsí pohádek, záhad a tajemna. Dnes už neříkám, že věda umí všechny z Dänikenového zásobníku záhad dostatečně objasnit. Důležité pro mě je, že to ale netvrdí ani Erich von Däniken. Pilný, vesmírnou energií nabitý showman, dokonalý řečník, dle potřeby přecházející plynule z němčiny do angličtiny, ze snů do reality. Velmi bohatý je, prý. Tomu věřím, a vůbec nemluvím o penězích. Velmi pilný je. A u takových mi peníze opravdu nevadí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
