Výročí Josefa Františka Smetany

Slavný Bedřich Smetana sice žil nějaký čas v Plzni, ale Smetanovy sady jeho památku nepřipomínají. Jde o jiného Smetanu, jehož socha v nadživotní velikosti stojí před budovou Studijní a vědecké knihovny v Plzni. Na její pamětní desce je napsáno: „Josef František Smetana, lidumil a učitel národa. Narodil se 11. března 1801, zemřel 18. února 1861.“ Od jeho smrti tedy uplynulo 150 let.

Tento osvícený premonstrát působil v tepelském Filozofickém ústavu, který v budově dnešní knihovny připravoval mládež ke studiu na vysoké škole. Měl široké vědomosti, byl absolventem teologické fakulty, ale také složil doktorát z filozofie a zkoušky z matematiky a fyziky. Navíc byl otevřený a vstřícný novým vědeckým poznatkům i rodícím se občanským ideálům. Bohumil Polan o něm napsal, že daleko předstihl svou dobu a šel životem se vztyčenou hlavou svobodného světoobčana.

Smetana se ve 30. a 40. letech 19. století stal hybnou duší české plzeňské společnosti soustředěné ve spolku Slovanská Lípa. Jejím cílem bylo kultivovat veřejný život. Přednášel v nedělní škole pro dělnický dorost, založil veřejnou knihovnu na Lochotíně, spolupracoval s Palackým a Šafaříkem a také se staral o studium svého bratrance Bedřicha Smetany. Roku 1849 vypracoval první Status města Plzně. Pro jeho pedagogickou činnost pak byly důležité i jeho publikace, z nichž nejvýznamnější je Silozpyt neboli fyzika, dále Astronomie a Příběhy světa. Jsou to první učebnice, které vysvětlují přírodní zákonitosti v češtině.

Právě ve své učitelské praxi Smetana poznával, jakou překážkou při získávání znalostí je pro české děti výuka pouze v němčině. Žáci se učili látku mechanicky memorovat, aniž by jí rozuměli a toto znevýhodnění si přenášeli i na vyšší školní stupně. Smetana velmi pracoval na tom, aby v českých školách byl povolen český vyučovací jazyk. Chtěl zvyšovat naši vzdělanost, čemuž se úřady často urputně bránily. „Zavírati se prý mají brány vzdělání“ napsal Smetana, „aby církev i stát v nebezpečenství neupadly. Prý, kdo málo zná, spokojen bývá a nežádá změny. Při bližším pohledu ale seznáváme něco jiného. Nevzdělaný člověk, čeho nezná, toho si vážiti nemůže. Vnitřní přesvědčení mu chybí a musí být doháněn k plnění povinností mečem a holí. Sám práva neznaje, často je hozen do rukou nesvědomitých kramářů a u nich všechnu víru ve spravedlnost ztrácí.“ Teprve roku 1848 se i jeho zásluhou podařilo, že ve školách směla zaznít i čeština.

Kniha - ilustrační foto|foto: Comstock Images

Po potlačení revoluce r. 1848 byla Slovanská Lípa zakázaná a Smetana nesměl učit, ani veřejně působit. Přátelé ho opouštěli a lidé se ho báli na ulici pozdravit. On však zůstal věrný svým zásadám a svědomí a nikdy se nepodřídil politickému tlaku.

Po 11 letech bachovský absolutismus skončil a Plzeň se vzepjala k novému rozkvětu. Smetana byl rehabilitován a vrátil se do školy i k veřejné práci. Bohužel, už mu nezbývalo mnoho dní. Zemřel za necelé dva roky.

Pohřební průvod na Mikulášský hřbitov se stal manifestací obyvatel města. V listopadu 1874 pak mu byla v sadech před Filozofickým ústavem odhalena socha, aby tohoto mimořádného Plzeňana připomínala i budoucím pokolením.