Vnucený kompromis

Dvojčata Světového obchodního centra v New Yorku hrála i po svém pádu před deseti lety specifickou roli. Kdykoli v kině promítají nebo v televizi vysílají film zobrazující mrakodrapové panoráma Manhattanu, je zřejmé, kdy dílo vzniklo. Zda před jedenáctým zářím, nebo po něm. Toto datum roku 2001 nám znovu připomíná jedno z klíčových nebezpečí moderní doby. Kdo do toho okamžiku považoval mezinárodní terorismus za něco vzdáleného a mediálně nafouknutého, pochopil, nebo alespoň měl šanci pochopit, o jakého nepřítele se jedná. A čeho všeho je schopen. Ostatně výbušnina nalezená v jednom z pražských obchodních domů IKEA minulý pátek varuje, že ohrožen může být kdokoli z nás. Kdykoli a kdekoli.

Jedenácté září ukázalo, že možné je i zdánlivě nemožné. Kdyby někdo o den dříve prohlásil, že newyorská Dvojčata nebudou za čtyřiadvacet hodin existovat, sotva bychom byli schopni a ochotni tomu uvěřit. Hořící mrakodrapy, oblaka prachu a bezmála tři tisíce obětí nám otevřely oči před realitou terorismu, která ovšem nebyla nová. Pouze dovedená do té nejděsivější podoby. Dvojčata bylo možné vnímat jako symbol demokratického kapitalismu. Symbol západního způsobu života. Se všemi nám dobře známými klady i zápory. Byla jeho pomyslnou výkladní skříní - a rovněž skvělým cílem nepřátel. Právě jejich technicky propracovaná, a proto ďábelsky hrůzná akce jasněji než co jiného ukázala, jakou alternativu nabízejí ti, kdo nenávidí systém, vůči němuž má i mnoho lidí kolem nás tisíc a jednu výhradu. Často nikoli neoprávněně. Jenomže: možná nevíme tak docela přesně, co vlastně chceme. Co člověk, to názor. Zato už naprosto přesně víme, co nechceme. Žít ve stínu nenávistné ideologie, jejímiž reprezentanty byli ti, kdo před deseti lety unesli a pilotovali ve Spojených státech čtyři boeingy. Tragický konec jejich letů začal psát novou historii naší současnosti.

Logo|foto:Český rozhlas

Terorismus, nepřítel zákeřný stejně jako rakovina, nás postavil před dilema. Jakou cenu v podobě omezení osobní svobody jsme ochotni zaplatit za vlastní bezpečnost. Jedna z mnoha otázek, které nás provázejí celé desetiletí jako ozvěna tehdejších událostí. Jejich důsledkem je vnucený kompromis. I to nejhorší zlo může někdy zvítězit, vyhrát bitvu. Zničit Dvojčata se nepřátelům podařilo. Nedaleká Socha svobody však stojí hrdě dál. Se vztyčenou pochodní, která má stejný morální význam jako za poslední světové války zvednutá pravice Winstona Churchilla s prsty znázorňujícími písmeno V. Boj před deseti lety nám vnutili nepřátelé svobody. Bude to těžké, ale válku s nimi nesmíme prohrát.