Vlak má vždycky přednost
Nový rok 2010 v některých ohledech rozhodně nezačal dobře. Za prvních sedm dní zahynulo na železnici a v její těsné blízkosti sedm lidí. Čtyři z nich vlak srazil, když přecházeli trať na okraji nádraží či v otevřené krajině - mohli jsme číst v denním tisku. Pokračuje Ondřej Vaculík.
Jako kluci jsme hrávali dost hroznou hru: Stoupli si na koleje a čekali, až pojede vlak. Hecovali se, kdo před ním uteče později. Z dnešního hlediska to byla velmi adrenalinová hra, tehdy jsme o adrenalinu ale nevěděli nic. V té době však ocelovými oři byly parou a kouřem sršící parní lokomotivy, jež budily větší hrůzu, než byla jejich rychlost. Dnes je to obráceně. Zvláště elektrické lokomotivy jezdí celkem nenápadně stokilometrovou rychlostí. Jak jsme tehdy, nervy k prasknutí, zírali na blížící se lokomotivu, ani jsme si nevšimli, že pešunkem pod náspem přiblížil se k nám rozkacený ajznboňák z nedalekého vechtru, neboli strážního domku. Chytil nás a zfackoval, podnes si na ten adrenalin dobře vzpomínám.
Dnešní České dráhy, aby ušetřily, vechtry zrušily, takže stále delší úseky tratě zůstávají bez dozoru. Pracovníci drah přehlížejí i různé neoficiální ale hojně používané přechody na velice nebezpečných místech. Asi každý nějaké zná, ba možná i používá. Na trati z Plzně do Prahy se například často přechází koleje poblíže zastávky Doubravka, další velice nebezpečný neoficiální přechod je za Plzní na Žatecké trati a tak dále. Že tam zatím nikdo nepřišel o život, je spíše zázrak, na který nelze spoléhat. Divím se, že to dráhy strpí, že to riskují. Proč místo neoplotí, nebo nepostaví přes koleje lávku? Ve srovnání s tím, co se na železnici promrhá jinde, nejde o žádné velké peníze.
Dalším nebezpečným místem jsou nechráněné přejezdy. Pouhé výstražné kříže, ba i světelná signalizace jsou v každém případě přehlédnutější než závory. Lecjaký řidič má se světly už svou zkušenost, zvláště když na ně svítí slunce. Nevím, kolik stojí doplnit světla také závorami, ale ty uchráněné životy, nemluvě o materiálních škodách, by za to rozhodně stály. Dráhy svou liknavost v této věci zdůvodňují různými technickými i finančními obtížemi. Tvrdí, že ukázněnému se nic nemůže stát, a neukázněnému nezabrání v cestě ani závory, ani plot. Jenže k řadě neštěstím na železnici dochází pouhou nepozorností a nebo nešťastnou náhodou. Jako se stalo řidičce na Žatecku, která na přejezd doklouzala v autě po ledovce. Tam by závora rozhodně pomohla.
Nicméně samy dráhy nás před nebezpečími na železnici neochrání. Ani nechceme, aby tratě byly obehnány vysokou betonovou zdí. Je to hlavně na nás. Abychom včas daly svým dětem pár facek, jako jsme tenkrát dostali my. Abychom si uvědomili, že vlak nám nikdy neuhne a v plné rychlosti nedokáže před námi zastavit, ať jeho strojvedoucí dělá, co dělat může. Kliďme se mu z cesty, protože vlak má přednost prostě vždycky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
