Také letos byli hvězdami Slavností svobody váleční veteráni

Bývá to tak od roku 1990 každý rok, veteráni besedují s místními, vyprávějí o konci války, o příjezdu do Plzně, o osvobozování měst, účastní se pietních aktů a dalších slavnostních událostí, když promluví veteráni nebo je o nich řeč, lidé vděčně tleskají.

„Jsou to frajeři, protože Nás osvobodili. Měli bychom je respektovat a vážit si jich, protože udělali dobro pro naši vlast. Jsme všichni rádi, že sem stále jezdí. My rádi vidíme je a oni Nás, je to vzájemné,“ myslí si školáci a podobně veterány vnímají i dospělí. Zkrátka jsou to hrdinové, kteří budí respekt a uznání,

Například Earl Ingram, narozený v roce 1922, zastupuje 2. americkou pěší divizi, do Plzně tehdy dorazil 7. května 1945. „Když jsme přijeli do Plzně, viděl jsem ty nejšťastnější a nejvděčnější lidi ve svém životě,“ řekl Earl Ingram, který se do Plzně vrací pravidelně od roku 1994. „Jsou to nádherné pocity. Vidím už čtvrtou generaci. V roce 1945 jsem viděl prarodiče, pak rodiče současných mladých Plzeňanů a teď už vidím i jejich děti někdy i vnoučata. A pořád jsou to ti stejní usměvaví lidé, jsou to krásné pocity,“ dodal Ingram.

Pravidelně se na západ Čech vrací i belgický veterán, v roce 1923 narozený Louis Gihoul: „Když jsme přišli v květnu 1945 byli jsme šťastní, že jsme potkali lidi, kteří trpěli stejně jako my, a že můžeme přispět k jejich osvobození. Pro mě je to vždycky velké potěšení se sem vracet.“

Setkání s válečnými veterány je nezapomenutelný zážitek

Velmi blízké vztahy má s americkými veterány Patricie Kraftová, která při Slavnostech svobody řadu let koordinovala jejich program.

„Jsou to krásní lidé. Mají převážně čilou mysl, byť jim mnohdy zdravíčko ne zcela dovolí. Jsou to nádherní lidé v tom, že se nestydí za své emoce. Úžasná jsou právě ta setkání, když se dokážou obejmout se starým přítelem nebo potkají nějakou babičku, která vzpomíná na konec války. Tím, jak dokáží mezi sebou komunikovat, jak dokáží akceptovat, pozvat všechny mezi sebe, to se těžko líčí,“ uvedla Patricie Kraftová.

A jak americké osvoboditele vnímá jejich současný průvodce a koordinátor jejich programu Tomáš Raboch: „Je to neuvěřitelný zážitek. Myslím, že každý, kdo má možnost se s nimi potkat osobně, musí to hrozně ocenit, protože ta moudrost a životní zkušenost s těmi lidmi, mít možnost se jich ptát na různé věci je něco, co už dnes nezažijete.“

I když je veteránům většinou přes 90 let, na Slavnosti svobody se těší a věří, že se zase za rok na západ Čech vrátí. Moc si to přeje 94letý George Thompson ze 16. obrněné divize. „Chtěl bych přijet zase příští rok, to bude 75 let od konce války, to bude naposledy,“ dodal George Thompson.