Svatopluk Holec: O úrovni mluvy některých z nás

Když tak člověk poslouchá nebo čte v masmédiích některé redaktory nebo veřejné činitele, věru nevychází z údivu. Zdůrazňuji ovšem: Jen některé. Tam občas opravdu šílím z toho, že s českým jazykem zacházejí, jak se jim zachce. Příklady?

Nejeden náš politik tu či onu otázku jenom vnímá. Při tom víme, že vnímáme jenom svými pěti smysly. Politicus tak vlastně nechtěně přiznává, že nemyslí.

Dost často také slýchám výrazy typu: "ty města". Jakoby jejich autor už zapomněl z učiva obecné školy, že čeština má tři rody podstatných jmen: mužský, ženský a střední. A slovo "město" , které jsem z podobných vyjádření vybral, je dokonce jedním ze vzorů pro skloňování středního rodu.

Obdobnou zhůvěřilostí je velmi neobvyklé užívání sloves. Skutečně nevím, proč někdo říká "budeme se soustředit", místo kratšího a srozumitelnějšího "soustředíme se".

Z lampasáckého jazyka se zase rozšířilo hromadění podstatných jmen slovesných. Spojení jako "stráže zkontrolování a střídání provedení "věru do češtiny nepatří. A to nehovořím o notorickém neumění vytvořit správný tvar spojky "aby". Dokonce jsem slyšel příšerný patvar "abychom jsme".

S příchodem počítačů a vůbec od časů, kdy jsme se zase otevřeli světu se samozřejmě vyskytuje mnoho nových věcí, které je nezbytné nějak pojmenovat. Často jsou to anglicismy a nelze dost dobře jinak. Angličtina se skutečně postupně stává celosvětovým dorozumívacím jazykem. To ale vůbec nemusí znamenat, že vše nové musí dostat pojmenování v newspeaku. Občas to až připomíná doby, kdy byl náš jazyk zahmyzen různými rusismy typu "stěngazeta". Při tom vůbec nebylo chápáno, že v ruském prostředí leckterý neznalci převzatý výraz znamená něco dost jiného, než to, co jsme mu připisovali. V Rusku stěngazeta znamená skutečné nástěnné noviny a ne obyčejnou vývěsku, jak to bývávalo chápáno u nás.

Mohl bych určitě ve výčtu jazykových hříšků pokračovat, ale už dost. Opravdu nechci snad navazovat na tradici našich jazykových puristů, kteří třeba slovo talíř chtěli nahradit výrazem jedlín nebo kapesníku chtěli říkat nosočistoplena. Činili tak ostatně ze zcela jiných důvodů a v jiné době.

Čeština nepatří právě k nejjednodušším jazykům. Stačí připomenout, jak bývá pro cizince obtížné naučit se vyslovovat naši dvouhlásku "ou" nebo hlásku "ř". Každý jazyk se také přirozeně vyvíjí. I některé dříve nezvyklé obraty mohou být časem kodifikovány. To ale sotva může znamenat, že si - přehnaně řečeno - každý z nás vytvoří jakýsi svůj patajazyk. Bez zachovávání určitých závazných regulí bychom mohli dojít až k tomu, že si navzájem nebudeme schopni porozumět. A to snad nikdo z nás nechce.