Svatopluk Holec: O anekdotách

Snad už od dob císaře pána se v Čechách jednak nadává na poměry, jednak se vypravují anekdoty. Je skutečně něco pravdy na tom, že když jsme se za den alespoň jednou nezasmáli, tak jako bychom ten den snad ani nežili. Smích léčí - právě tak jako jeho opak - slzy.

Anekdoty si vypravují staří i mladí, vzdělanci i absolventi oněch pověstných pěti tříd obecných. Autoři anekdot jsou povětšině neznámí a anonymní podobně jako třeba tvůrci našich národních písní. Anekdoty jednoduše patří nám všem! Můžeme je různě třídit - třeba na lordské, hospodské, židovské (ty bývají jedny z nejlepších!), skotské, vulgární, vtipy o tchýních a blondýnách, takzvané kameňáky a nevím ještě jaké jiné.

Vypravovat některé anekdoty bývávalo ale nebezpečné. Mám na mysli takzvané anekdoty politické. To třeba potkáte spolehlivého známého a řeknete: Už jsi to slyšel? Okolo kremelské zdi se potácí jako obvykle přiopilý Bregoněv (pardon - Brežněv) - a má kudlu v zádech! Neslyšel? Já to taky dál neznám, ale začíná to pěkně! Při tom se pro jistotu ohlédnete, jestli vás někdo neposlouchá.

Bez ohledu na existenci fízlů se v dobách takzvané normalizace se lidová tvořivost doslova překonávala. Možná právě proto, že zakázané ovoce nejvíc chutná. Jednou mi v hotelu v Českých Budějovicích bylo vyhledati onu místnost kde okénko je malinké a pod ním jeden sitz. Usednul jsem... a vytřeštil oči. Na dveřích bylo napsáno: Co nám Brežněv dal, to jsem tady nechal.

Těmhle anekdotám se říkávalo vtipy na zlatou mřížku. A aby objektem nebyl pořád jen Leonid Iljič, přidám ještě jednu: Letělo letadlo a v něm letěli Brežněv, Husák, Jaruzelski, Ceausescu, Kádár a Živkov. Letadlo havarovalo a všichni se zabili. Otázka zní: ve které zemi byl největší smutek? - No přeci v TéTéeR, že tam též nebyl Walter Ulbricht!

Ta normalizační noc sice nebyla krátká, ale skončila přece jen dřív, než jsme čekali, když se na ni začínalo smrákat. Přežili jsme ji kromě jiného právě také díky smyslu pro legraci. Pokud si ho dokážeme zachovat, půjde nám i leccos jiného líp. Tím spíš, že už nejsme jakási okrajová gubernie zbytnělého východního sultanátu. A že těch problémů není málo, o tom snad není nutno nikoho přesvědčovat. Tož veselý start do Nového roku - a nevěřte na třináctku!