Svatopluk Holec: Dřív bylo líp

Je už asi zakotveno v lidských genech, že hlavně starší lidé spíš vzpomínají na to, co je v životě potkalo hezkého, než na to ostatní. A tak nejednou slýchávám: "Dřív bylo líp!" Zastavme se chvíli u některých tvrzení, která jsou uváděna.

První argument: nebyla nezaměstnanost! Vážně? Ale ona byla - jen se o ní nesmělo psát. Po roce 1968 bylo u nás nezaměstnaných určitě víc, nežli dneska. Jenom z Pedagogické fakulty v Plzni, kde jsem tehdy učil, bylo v této souvislosti vyhozeno dvaatřicet učitelů doslova na dlažbu. Mnozí jsme byli delší dobu úplně bez práce, ani nemluvě o pracovním zařazení alespoň blízkém dosažené kvalifikaci většiny z nás. Opravdu málokterý ředitel či kádrovák se vůbec odvážil "nepoučitelné" zaměstnat.

Další argument: Nebyly politické skandály. Ale byly! Jenom se boj politických klik uvnitř jedné a v zásadních záležitostech ze zahraničí řízené partaje odehrával víceméně skrytě, nehodící se byli vyhozeni většinou potichu. Prostě ti, kdo se o tohle zajímali, najednou zjistili, že se o dotyčném činiteli jaksi už dlouhou dobu nic nedozvídají. A že by on snad mohl vystoupit v některém masmédiu - o tom si mohl nechat leda zdát!

Jiné tvrzení: neplatilo se u doktora a léky byly zadarmo. To je jistě pravda. Zároveň je ale také pravda, že průměrný věk se za posledních dvacet let u nás zvýšil o rekordních pět roků, příslušné příspěvky na zdravotní pojištění zůstaly zhruba na stejné úrovni s jedním rozdílem: platí je dnes méně lidí, než tehdy - populace stárne. Ale těch pět let "navíc" opravdu něco stojí!

A nakonec. Státní rozpočet byl vyrovnaný! Papír skutečně snese všechno. Ale jak si potom vysvětlit, že třeba vysoký dluh bývalého SSSR jsme s obrovskou ztrátou prodali jedné vymahatelské společnosti, abychom z něj pro tehdejší nedobytnost získali, pokud se nemýlím, alespoň čtvrtinu?

Jistě: každý z těchto argumentů - a je jich ještě víc - by zasluhoval podrobnější rozbor, než jaký si zde mohu dovolit. A samozřejmě ani dneska zdaleka není "všechno v pořádku". Je víc než dobře, že alespoň v poslední době častěji vyplouvají na povrch leckteré obludnosti. Vybudovat plně fungující demokracii se ještě v žádné zemi za dvacet let nepodařilo. Vždyť i každý z nás, kdo jsme zažili léta totality, v sobě má nějaké viry té doby. Byli jsme naučeni, alespoň většina, že když budeme "držet ústa a zákryt" a nebudeme se všetečně do ničeho plést, stát nás nechá v rámci svých možností žít.

Demokratický stát ale s občanskou svobodou přináší také zodpovědnost jednoho každého za sebe sama. Je jistě povinností státu solidárně pomoci těm, kdo se nikoli vlastní vinou dostanou do potíží - třeba po povodních nebo když nikoli pro svou lajdáckost přišli o práci. Dokonce i těm, kdo si svou neblahou situaci zavinili sami, je u nás do určité míry pomáháno. Donekonečna to ale sotva půjde. Demokracie opravdu není zaopatřovna pro ty, kterým se pracovat prostě nechce. Zajímavé ale je, že často právě tihle lidé na minulost nejčastěji vzpomínají s nostalgií. Sotva je to náhoda!