Státní statek Tachov

Na Tachovsku byly v 50. i 60. letech nesrovnatelně horší podmínky pro život, než ve vnitrozemí. Okres byl zanedbaný, řídce osídlený, chyběl tu jakýkoli průmysl. Zemědělská družstva po kolektivizaci neměla dobré výsledky svého hospodaření a tak přišel stát s návrhem na další podporu.

Byla snaha pomoc těm příhraničním okresům, protože tady byly horší výsledky, horší podmínky v souvislosti s vysídlováním a dosídlováním, takže byla snaha udělat tady princip velkovýroby, tehdy socialistické velkovýroby, kdyby v podstatě koncentrací a většími prostředky na zemědělskou techniku by se dosáhlo větší produktivity práce a že by se pomohlo i těm jednotlivým vesnicím a lidem kteří tady žili.

Stát chtěl českému pohraničí pomoci právě založením státních statků. Jak moc účinné to bylo, říká někdejší zaměstnanec statků, dnes ředitel Zemědělského družstva Vlčák v Černošíně Vladislav Moravec.

Vladislav Moravec :
V té době to bylo asi účinné, protože neznám tu historii až tak dopředu, ale pokud vím, tak řada lidí, kteří dělali v těch družstvech a měli skutečně nízké mzdy tak si pomohli, protože u těch státních statků přeci jenom mzdy byly garantované, takže sem přišlo dost peněz na to, aby se zakoupila technika, postavily se nové stavby.

Vznikl Oborový podnik státních statků v Tachově, který se dělil na odštěpné závody v jednotlivých obcích s rostlinnou i živočišnou výrobou. Později pak byly založeny jakési podpůrné závody, které sloužily jako servisní zázemí pro státní statky, například Zemědělské dílny Záchlumí, Agroservis, Teroz a další.

Zemědělskému charakteru okresu se přizpůsobilo i školství, které každý rok vychovávalo nové zemědělské odborníky. V Boru a Plané bylo zemědělské učiliště, kde se vyučili například opraváři zemědělských strojů, traktoristé, pracovníci v živočišné výrobě. Středoškolské vzdělání bylo možné získat na Střední zemědělské škole ve Stříbře.

Státní statek hospodařil snad ve všech vesnicích a obcích okresu a kromě zemědělských závodů budoval také zázemí pro zaměstnance. V mnoha vesnicích postavil bytovky, někde vybudoval zásobárny vody i čistírny odpadních vod. Úspěch podniku inspiroval také filmaře. V sedmdesátých letech se na Tachovsku točila úspěšná česká komedie Tři chlapi na cestách. Ve filmu můžeme vidět řadu leteckých záběrů teletníků, vepřínů a dalších velkokapacitních zemědělských zařízení. Část příběhu se také přímo na Tachovsku odehrává.

Tachovský statek měl v republice takový význam a takovou pověst, že se od něj v mnohých oblastech učila řada dalších producentů, jako tomu bylo v případě tzv. tachovského nástavkového úlu. Ten byl zaveden v polovině 60.let a patří k průkopnickým vynálezům ve včelařství. Včelařský závod tachovského statku byl svého času největším velkochovem včel v historii československého státu. Mezi chlouby tehdejšího státního statku také patřily plantáže jabloní u Velkých Dvorců s rozlohou kolem 250 hektarů. Rozvoje se dočkaly i v devadesátých letech, kdy zde byl vybudován sklad ovoce s kapacitou 1500 tun. Ve Velkých Dvorcích bylo rovněž postaveno nové ředitelství závodu. Ovšem těsně před dokončením přišla sametová revoluce a v následném období pak změnou politického prostředí a společenské poptávky byla budova nového ředitelství upravena na hotel. Ten však neměl v důsledku velkého požáru dlouhého trvání.

Na začátku devadesátých let se začínají jednotlivá, zejména ta lukrativní pracoviště statků privatizovat. Více k tomu uvádí Vladislav Moravec, který ve statcích pracoval na různých místech a různých pozicích od roku 1972.

Vladislav Moravec :
Jeden čas se zkoušelo to, že byla rostlinná oddělená od živočišné, byly samostatné závody rostlinné výroby a živočišné výroby, to bylo krátkou chvíli, protože to dobře nefungovalo, přeci jenom obě výroby patří k sobě. Potom když přišla revoluce, tak po roce 1989, tak byly tendence prostě tohle všechno rozdělit, protože každý ten závod byl trochu jiná specifika existence a došlo k tomu, že se připravovala privatizace jednotlivých těch závodů.

Někdejší zaměstnanec St. statků Tachov, dnes ředitel Zemědělského družstva Vlčák v Černošíně Vladislav Moravec|foto: Soňa Kovačičová

Na základě privatizačních projektů pak vznikaly různé formy nástupnických organizací a firem. Ať už to byla „es er óčka“ soukromě hospodařících zemědělců nebo družstva. Každopádně další dvě dekády znamenaly všeobecný pokles zemědělské výroby a odliv zaměstnanců. Na Tachovsku například v roce 1990 pracovalo v zemědělských odvětvích kolem čtyř tisíc lidí a zemědělství patřilo k největším zaměstnavatelům v okrese. To už však dávno neplatí. V průběhu let se pak výrazně snižovaly i počty dobytka,nejvíce u skotu. V současné době působí na území bývalého tachovského okresu několik soukromých zemědělců, několik firem zabývajících se zemědělskou výrobou a jedno zemědělské družstvo.